Tentokrát bude zvuk party Global Connection inspirovaný Paříží, New Yorkem a Kapským městem. Právě z Jihoafrické republiky se Čechtický před nedávnem vrátil. "Ale pobyl bych tam déle," plánuje. "Aspoň rok."
Dýdžejové bez vinylů
Přijeli jsme do Kapského města s novým projektem Babel Fish a první koncert byl v malém klubu v typicky holandském baráčku a oproti pražským podnikům tam bylo rozhodně živěji. U nás lidi často jen sedí, koukají do piva, a málo spolu komunikují, ale tam ne. Jeden mexický dýdžej mixoval náročnou muziku, která nebyla ve čtyřčtvrťovém taktu a lidi se na ni snažili tančit, i když to bylo těžké. Chtěli se naladit na dýdžejovu vlnu, nezívali "pobav mě", jako spousta Čechů.
Podruhé jsme hráli ve větším klubu, podobném Mecce. Byl pootevřený a foukal v něm vítr, což bylo příjemné. Přišlo i dost novinářů a promotérů, a možná díky tomu jsme dostali pozvánku na letní festival do Pretorie. Překvapilo mě, jak málo se tam hraje z vinylů, ale důvod je jasný - jediná africká lisovačka je v Zimbabwe, a tak jsou gramofonové desky drahé. Proto využívají dýdžejové na párty hodně CD disků, na které si nahrávají hudební spodky předem.
Legrační česko-africké etno
S Babel Fish hrajeme několik druhů taneční hudby, ale snažíme se, aby to byla tvorba naše nebo kamarádů. Mixujeme hlavně české věcí z vlastního studia, ze zahraničí jen to, co se nám fakt líbí. Natočili jsme už jednu skladbu a vystačili si v ní s Charlottiným zpěvem, bicími a basou. K tomu jsme použili strašně moc zvuků z Afriky nahraných na minidisk - třeba zpěv černochů a hru pouličního harmonikáře. Je to legrační hudba, která může narozdíl od Ohm Square pobavit okamžitě. Stojíme si za ní, i když je možná jen na pár použití.
V Kapském Městě mají o moderní hudbě přehled, možná větší než u nás, a například silvestrovskou párty tam odehrál Carl Cox. Ale taneční scéna se setkává s přísnými policejními kontrolami, je tam totiž hodně drog. Nejhorší jsou pilulky, které hlavně černoši drtí do dýmek a kouří. A to je jako když si ustřelíš hlavu. Tvrdí se, že apartheid dával tyhle opiáty do ghett záměrně, aby černochy uklidnil.
Všední problémy
V JAR se po konci apartheidu mění všechny zákony. Dlouhá desetiletí byli všichni úředníci bílí, ale teď je nahradili černoši a málokdo z nich dovede se svou mocí zacházet.
Praktikuje se tam pozitivní diskriminace, kvůli které mladí běloši odcházejí do Evropy. Spousta se jich třeba nedostane na univerzitu, ačkoli dosáhne vysokého počtu bodů. Mohou mít třeba osmdesátiprocentní úspěšnost, ale škola vezme černocha, který má jen třicet procent. Asi je to skutečně jediná cesta, jak s tím vzděláním někam pohnout, poslední dobou je i ve slumech vidět, že se rodiče snaží posílat děti do škol, většinou nejlíp vybavených budov v okolí.
Například skupina hudebníků, se kterými jsme se tam setkávali my, má z těch změn pozitivní pocit. Hrají i hip hop, a tak s černochy spolupracují. Kapela Krushed 'a' Sorted, která přijede do Prahy, má studio v divoké čtvrti podobné Žižkovu: občas otevřou dveře do ulice a přímo před nimi leží černoch. Tak mu dají třeba jablko nebo ho poprosí, aby se převalil o dva metry dál. Rasové problémy řeší spíš starší generace.
Pohodová země barev
Kvalita života je v Kapském městě mnohem vyšší než u nás, od návratu si tu opravdu připadám jako někde v Rumunsku. Nevydělávají sice o moc větší peníze než my, ale mohou si za ně dopřát lepší životní prostředí, byty, stonásobný výběr ovoce a zeleniny, i kulturní vyžití. Obsluha v hospodách je ochotná, zatímco v Praze se často ani nemůžu pořádně najíst. Tady se mi stává, že není komu zaplatit účet, protože pingl třeba čtvrt hodiny telefonuje.
Kapské město je taky druhé nevětší gay sídlo na světě. Byl tam s námi kamarád homosexuál, který se tomu tématu věnoval detailněji, a ten tvrdí, že je tam na jednoho heterosexuálního chlapa sedm holek. A opravdu, potkávali jsme spoustu kluků, kteří se na ulici a drželi za ruce. Tam je dnes prostě v trendu být černá lesba.
Brutalita, chudoba, AIDS
Hudební scéna není nijak zvlášť politicky angažovaná, vždyť jediná politika mladých je zachránit si život. Zvlášť bílí tam po setmění nemají co dělat na ulici. Stačí zaparkovat na odpočívadle a zloději přiběhnou s pistolí. Samozřejmě by jim to auto každý milerád dal, jenže nejdřív musí otevřít tak, aby se nezdálo, že sahá pro bouchačku. To by ho banditi rovnou odpráskli. Ale takové detaily se každý naučí.
Nám třeba jednou ujel poslední vlak, a tak jsme si museli dát sraz s kamarádkou v kavárně. Šli jsme do centra tím způsobem, že jsme se na každém rohu rozhlédli a vybrali si sympatičtější skupinku, kterou budeme muset projít. Stinnou stránkou té barevnosti a pohody je taky velká nezaměstnanost, a fakt, že většina černochů má AIDS. Někteří z nich navíc věří, že za nemoc může špatný duch, kterého udobří sex s pannou, a proto jsou ve slumech často znásilňované malé holky.
Dýdžejové bez vinylů
Přijeli jsme do Kapského města s novým projektem Babel Fish a první koncert byl v malém klubu v typicky holandském baráčku a oproti pražským podnikům tam bylo rozhodně živěji. U nás lidi často jen sedí, koukají do piva, a málo spolu komunikují, ale tam ne. Jeden mexický dýdžej mixoval náročnou muziku, která nebyla ve čtyřčtvrťovém taktu a lidi se na ni snažili tančit, i když to bylo těžké. Chtěli se naladit na dýdžejovu vlnu, nezívali "pobav mě", jako spousta Čechů.
|
Global Connection Parties 2001 |
|
18. května Praha |
|
19. května Plzeň |
|
1. června Ostrava |
|
2. června Liberec |
|
JAN ČECHTICKÝ |
| Narodil se v roce 1970. Na počátku 90. let baskytarista kapely Sebastians, na stejný nástroj hrál i v projektu Colorfactory. Spolu s Janem P. Muchowem vytvořil projekt Twin Freaks. Od roku 1996 působí pod jako Jan 2 ve skupině Ohm Square. Hrál ve filmu Šeptej! a Knoflíkáři, pro Anděl Exit složil i hudbu. U příležitosti akce Global Connection založil projekt Babel Fish jr. Získal letošní cenu Akademie populární hudby v kategorii Taneční hudba. |
S Babel Fish hrajeme několik druhů taneční hudby, ale snažíme se, aby to byla tvorba naše nebo kamarádů. Mixujeme hlavně české věcí z vlastního studia, ze zahraničí jen to, co se nám fakt líbí. Natočili jsme už jednu skladbu a vystačili si v ní s Charlottiným zpěvem, bicími a basou. K tomu jsme použili strašně moc zvuků z Afriky nahraných na minidisk - třeba zpěv černochů a hru pouličního harmonikáře. Je to legrační hudba, která může narozdíl od Ohm Square pobavit okamžitě. Stojíme si za ní, i když je možná jen na pár použití.
V Kapském Městě mají o moderní hudbě přehled, možná větší než u nás, a například silvestrovskou párty tam odehrál Carl Cox. Ale taneční scéna se setkává s přísnými policejními kontrolami, je tam totiž hodně drog. Nejhorší jsou pilulky, které hlavně černoši drtí do dýmek a kouří. A to je jako když si ustřelíš hlavu. Tvrdí se, že apartheid dával tyhle opiáty do ghett záměrně, aby černochy uklidnil.
Všední problémy
V JAR se po konci apartheidu mění všechny zákony. Dlouhá desetiletí byli všichni úředníci bílí, ale teď je nahradili černoši a málokdo z nich dovede se svou mocí zacházet.
Praktikuje se tam pozitivní diskriminace, kvůli které mladí běloši odcházejí do Evropy. Spousta se jich třeba nedostane na univerzitu, ačkoli dosáhne vysokého počtu bodů. Mohou mít třeba osmdesátiprocentní úspěšnost, ale škola vezme černocha, který má jen třicet procent. Asi je to skutečně jediná cesta, jak s tím vzděláním někam pohnout, poslední dobou je i ve slumech vidět, že se rodiče snaží posílat děti do škol, většinou nejlíp vybavených budov v okolí.
Například skupina hudebníků, se kterými jsme se tam setkávali my, má z těch změn pozitivní pocit. Hrají i hip hop, a tak s černochy spolupracují. Kapela Krushed 'a' Sorted, která přijede do Prahy, má studio v divoké čtvrti podobné Žižkovu: občas otevřou dveře do ulice a přímo před nimi leží černoch. Tak mu dají třeba jablko nebo ho poprosí, aby se převalil o dva metry dál. Rasové problémy řeší spíš starší generace.
Pohodová země barev
Kvalita života je v Kapském městě mnohem vyšší než u nás, od návratu si tu opravdu připadám jako někde v Rumunsku. Nevydělávají sice o moc větší peníze než my, ale mohou si za ně dopřát lepší životní prostředí, byty, stonásobný výběr ovoce a zeleniny, i kulturní vyžití. Obsluha v hospodách je ochotná, zatímco v Praze se často ani nemůžu pořádně najíst. Tady se mi stává, že není komu zaplatit účet, protože pingl třeba čtvrt hodiny telefonuje.
Kapské město je taky druhé nevětší gay sídlo na světě. Byl tam s námi kamarád homosexuál, který se tomu tématu věnoval detailněji, a ten tvrdí, že je tam na jednoho heterosexuálního chlapa sedm holek. A opravdu, potkávali jsme spoustu kluků, kteří se na ulici a drželi za ruce. Tam je dnes prostě v trendu být černá lesba.
Brutalita, chudoba, AIDS
Hudební scéna není nijak zvlášť politicky angažovaná, vždyť jediná politika mladých je zachránit si život. Zvlášť bílí tam po setmění nemají co dělat na ulici. Stačí zaparkovat na odpočívadle a zloději přiběhnou s pistolí. Samozřejmě by jim to auto každý milerád dal, jenže nejdřív musí otevřít tak, aby se nezdálo, že sahá pro bouchačku. To by ho banditi rovnou odpráskli. Ale takové detaily se každý naučí.
Nám třeba jednou ujel poslední vlak, a tak jsme si museli dát sraz s kamarádkou v kavárně. Šli jsme do centra tím způsobem, že jsme se na každém rohu rozhlédli a vybrali si sympatičtější skupinku, kterou budeme muset projít. Stinnou stránkou té barevnosti a pohody je taky velká nezaměstnanost, a fakt, že většina černochů má AIDS. Někteří z nich navíc věří, že za nemoc může špatný duch, kterého udobří sex s pannou, a proto jsou ve slumech často znásilňované malé holky.
