RECENZE: Dračice Beth Hartová tentokrát vsadila na balady

Kalifornské zpěvačce Beth Hartové to trvalo relativně dlouho, než se dostala ve svém oboru do první světové ligy. Ale stalo se. V posledních letech se pohybuje v nejvyšší společnosti a nové album Better Than Home ji tam jistě udrží.

Beth Hart | foto: Greg Watermann

Beth Hart: Better Than Home (obal alba)

Je jí třiačtyřicet a vrcholnou kariéru počítá na roky, nikoli na desetiletí. Měla divoké mládí, kterým si možná svůj nástup trochu zkomplikovala, možná i trochu smůlu, a beze vší pochyby velkou konkurenci. Mrtvou i živou, abychom tak řekli.

Zpěvaček s hlasem a projevem, přirovnávaným k Janis Joplinové, je celá řada, stačí trochu zachraptět a téhle nálepky se nezbavíte. Čemuž šla Hartová ostatně i sama trochu naproti, když před časem přijala účast v titulní roli amerického divadelního muzikálu Love, Janis.

Better Than Home

70 %

Beth Hart

Provogue 2015

Nicméně od druhého alba z roku 1999 pozvolna její hvězda stoupala. Nejprve v lokalitách mimo hlavní dění popmusic, jako byl Nový Zéland nebo kontinentální západní Evropa. Světovou slávu na těch „pravých místech“ jí nakoply bezpochyby spolupráce se slavnými kytaristy.

Nejprve Slashem na jeho prvním sólovém albu, tři společné desky a řada koncertů s Joem Bonamassou nebo koncertování s Jeffem Beckem. Od první dekády nového století Beth Hartová vykazuje velkou nahrávací píli a ve stávajícím desetiletí prakticky vydává jedno album za rok.

Beth Hart

Neunikla hledáčku amerických udělovatelů Grammy (byť zatím jen v nominacích) a protože je považována za zpěvačku bluesrockovou, objevila se i v nejprestižnějších cenách žánru, Blues Music Awards.

Beth Hartová si vybudovala styl na exaltovaném zpěvu, tradičních instrumentacích (sama hraje na klavír) a bluesovém cítění, které proniká i do písní, které se vlastně od blues posouvají směrem k tradiční popové nebo poprockové hudbě, ve které cítíme silný odkaz bílého soulu.

Takových je na novince Better Than Home vlastně drtivá většina, a to ve volnějším až baladickém výrazovém duchu i hudebním tempu. To může posluchače, kteří v ní nejraději vidí „joplinovskou dračici“, překvapit. Zpěvačka každopádně ukazuje mnohem jemnější odstíny svého projevu, a vlastně i značný autorský pokrok.

Beth Hart

Je totiž důležité zmínit - což v tomto žánru nejen není běžné, ale dokonce velmi výjimečné - že Beth Hartová je výhradní skladatelkou i textařkou tohoto alba.

Až proloží svůj živý program pár staršími ostřejšími kousky, bez čehož se samozřejmě v pražském Lucerna Music Baru ve čtvrtek 23. dubna neobejde, bude to po všech stránkách příjemný, stylově barvitý koncert pro starší a pokročilé.