Studovala jste klasickou hudbu. Ovlivňuje vaši tvorbu i dnes?
Vyrůstala jsem s klasickou hudbou, miluji romantickou epochu. Stejně tak zbožňuji, když je v hudbě dramatický nádech a písně plynule pracují s dynamikou. Ten pocit, kdy je začátek spíš pomalejší, velmi jemná, a pak se náhle změní, přesune se na mnohem dramatičtější rovinu. V tomhle ohledu mě instrumentace klasické hudby ovlivňuje dodnes.
Hodně cestujete. Proniká atmosféra měst do atmosféry vaší hudby?
Například atmosféra Berlína je úžasná, narazíte tady na dost techna nebo drum’n’bass. Mám pocit, že právě v Berlíně jsem propadla lásce k basovým linkám a celkově k basou vedené muzice. Ano, já fakt miluji cool basové linky (smích). Pamatuji si, že když jsem žila v Mnichově, poslouchala jsem pořád dokola indie rock a indie pop. Byla tam knihovna, kde to skvěle hráli, proto jsem tam chodila skoro každý den, hned po škole. Prostě jsem si sedla a poslouchala. To na mě určitě mělo obrovský vliv.
A teď žijete v Mnichově nebo v Berlíně?
Mám byt v Berlíně, ale nikdy tam nejsem na moc dlouho, vlastně jen tehdy, když musím zpátky do studia nahrávat. Kdybych měla víc volna, radši bych vyjela někam, kde jsem ještě nikdy předtím nebyla. Moc ráda ale taky navštěvuji rodiče v Anglii.
Nejste v Berlíně ráda? Za poslední dobu se asi dost proměnil, že?
Fascinuje mě jeho historie, ten moment, kdy se temná strana proměnila v hipsterskou kulturní sféru. Najednou vznikl obrovský kontrast a zároveň skvělá atmosféra. Baví mě fakt, že město, kterému dominoval strach, se v průběhu let změnilo v místo, kde vládne svoboda a kreativita. Ale sama tam nejsem natolik dlouho, abych počátky téhle změny sama zažila nebo se na ní přímo podílela.
Debutové album dokončujete právě v Berlíně. Jak to jde?
Jde to skvěle, většina skladeb už je nahraných, teď ovšem trávíme hodiny a hodiny nad produkcí, pilujeme zvuk kytar i ty moje oblíbené basové linky. Je to vážně hodně práce, ale taky velká zábava. Hodně se těším na výsledek.
A jak tedy bude album znít?
Každá skladba funguje jako portrét určité emoce. Například druhý singl Lash Out, který vyšel po No Roots, nabádá k tomu, abychom nebrali všechno tak vážně. Vždy se snažím zvukem konkrétní nahrávky vyjádřit náladu a pocit, které ta samotná píseň vyjadřuje v textu. Dává vám to smysl? (smích)
Dává, ale mám pocit, že některé vaše písně jsou spíš kontrastní. Zní vesele, ale téma je přitom hořké.
To je pravda, původně jsem svou první desku také chtěla pojmenovat „Dělám ze smutných písniček veselé“, ale byl by to vážně už moc dlouhý název (smích). Ne, vážně, osobně mám ráda, když můžete vzít seriózní téma a udělat z něho zábavnou písničku, pojmout to celé z naprosto odlišné perspektivy.
O čem tedy bude vaše první deska?
O tom, jaké to je nemít žádný domov, ale stále se cítit absolutně svobodný. O nových začátcích i koncích v našem životě. Zároveň tu nebudou písně o lásce, myslím o vztahové lásce. Jsou tu projevy lásky k přátelům, rodině a svobodě, ale rozhodně to není deska o nějaké velké lásce mezi dvěma lidmi, o rozchodech nebo něčem podobně srdcervoucím. Vůbec by to totiž nezapadalo do mého příběhu o hledání místa, pevného bodu v životě, kam se rádi vracíte, kam zkrátka patříte a kde víte, že se skutečně cítíte jako doma. To je jádro celé desky.
