Co předcházelo vzniku 4 Tenorů?
Vítek: Začalo to na koncertu Proms Gala v pražském Foru Karlín, kde jsme zpívali za doprovodu Českého národního symfonického orchestru. Tam jsme se my čtyři poprvé sešli na pódiu. Znali jsme se z muzikálů, ale tenkrát jsme si poprvé společně zazpívali. Dirigoval Maestro Marcello Rota, což je dirigent Andrea Bocelliho a pochválil nás, že to bylo moc hezké, líbilo se mu naše spektrum hlasů. Nás společné vystoupení taky bavilo, takže jsme přemýšleli, co s tím dál. A producent koncertu Janis Sidovský přišel s nápadem, že bychom mohli pokračovat jako kvarteto. Moc rádi jsme na to přistoupili. Co se mě týče, beru projekt jako novou příležitost, že si mohu zazpívat i něco jiného než těch pár mých hitů. Najednou jsem byl postaven před určitou překážku, což mě lákalo.
Kříž: Já jsem moc rád, že tohle uskupení nevzniklo uměle. Na ten zmíněný koncert Proms Gala jsme byli pozvaní každý sám za sebe a až na místě vznikl nápad, že bychom mohli nazpívat jednu společnou skladbu ve stylu Il Divo a podobných seskupení. Prostě využít čtyři silné hlasy. Ohlas na to byl hrozně hezký, začaly na to navazovat další kroky, což mě osobně hrozně baví. Že to tak nějak vyplynulo samo sebou. Koncert, pak turné, cédéčko, všechno pro šlo tak nějak přirozeně, ne chtěně. Pak přišla myšlenka udělat vystoupení ve Foru Karlín, které je teď už z nějakých devadesáti procent vyprodané, což je ohromné.
Jakým způsobem jste si vybírali písničky do repertoáru?
Bragagnolo: Ze začátku jsme šli cestou písní Karla Svobody, který patřil k nejlepším našim autorům velkých melodií. Pak jsme přemýšleli o tom, že bychom chtěli sáhnout i do světového fondu, vybrali jsme si skladbu Ennia Morriconeho z filmu Tenkrát na Západě, od Andrewa Lloyda Webbera, z muzikálu Bídníci a dalších. Myslím, že se nám podařilo dát dohromady docela pestrý výběr skladatelů.
Vítek: Jsme každý z jiných hudebních oblastí – z popu, opery, muzikálu. A díky tomu si můžeme troufnout i na náročnější repertoár. Samozřejmě pokud se dobře rozepíše pro všechny čtyři hlasy. Co nás každopádně spojuje je muzikál, v tom jsme byli nebo stále jsme všichni čtyři alespoň jednou nohou ponořeni.
Vojtko: Je to širokospektrálmí repertoár. Máme tam věci, na kterých jsme se domluvili, baví nás a dobře se nám zpívají. Pak máme prostor pro sólové věci, kdy si na koncertech zazpíváme písničky, které nám jsou blízké a představíme se posluchačům jako sólisté. Skladby, které zpíváme, máme upravené dle našich možností a také podle ohlasu posluchačů. A doufáme, že aranže na naše další písničky budou ještě lepší a že si vybereme ještě zajímavější skladby.
Čili už se bavíte o tom, co bude následovat po vašem albovém debutu?
Vojtko: Muzikály, filmová hudba, písničky z repertoáru Karla Gotta, to je základ. Natočili jsme jich víc, než se objeví na první desce čili s nimi počítáme na případné další album. Na koncertech budeme zpívat tyhle věci, plus další třeba od zmíněného Andrewa Lloyda Webbera, což je studnice melodií. Tam je pořád z čeho vybírat.
Album předznamenala spolupráce s Lucií Bílou na písni Krása ze zpěvníku Karla Gotta.
Vojtko: Někteří lidi nám vyčítali, proč nahrazujeme Karla Gotta. Nikdo nechtěl nikoho nahrazovat, ten nápad přišel od nás všech, Lucka se pro tu myšlenku taky nadchla a dopadlo to myslím velmi dobře. Máme z toho všichni radost.
Vítek: Pro mě to má dost osobní rozměr. Karel byl můj idol, přátelili jsme se a dal mi několik dobrých rad, kterýma jsem se na své pěvecké dráze řídil.
Bragagnolo: Já bych k tomu ještě dodal, že pokud máme-li mít repertoár složený z krásných a velkých písní, které nás baví a máme je rádi, nemůžeme se skladbám Karla Gotta vyhnout. Nejde to, jsou to nádherné věci, lidi je milujou a já jsem moc rád, že jsme udělali tohle gesto a vzdali mu takto hold.
