Philippe Noiret

Philippe Noiret | foto: Profimedia.cz

Zemřel „laskavý bručoun“ Philippe Noiret

  • 26
Po dlouhé nemoci zemřel francouzský herec Philippe Noiret. S odvoláním na jeho agenta to oznámila agentura AFP. Hrál v desítkách filmů i v divadle. Dvakrát také získal prestižního Césara.

Napůl bručoun, napůl šarmér. Tak vystihl osobnost Philippa Noireta režisér Václav Vorlíček. A právě tak populárního herce znali také diváci nejen v rodné Francii, kde se včera jeho dráha uzavřela.

Nositel dvou Césarů, francouzských obdob Oscara, které získal za své výkony ve válečném dramatu Stará puška a v příběhu Život a nic víc, zemřel po dlouhé nemoci ve věku 76 let.

Muž spojený se smíchem
Je zcela jisté, že Noireta si lidé uloží do paměti jako komika, přestože mezi jeho více než sto dvaceti filmovými postavami jsou i historické osobnosti jako básník Pablo Neruda v Pošťákovi nebo slavný skladatel ve snímku Rossini! Rossini!

Nicméně jeho dobromyslně podmračená tvář se nejčastěji vybaví ve spojení se zlatým věkem komedií, především francouzských a italských, ačkoliv Noiret si vyzkoušel i jiné produkce. Zdál se stvořen k laskavému a vkusnému smíchu, ale současně naplňoval charakteristiku střihače Jana Mattlacha: „Noiret je pro mě ztělesněním francouzského šarmu.“

Však také po hercově boku často zářily krásné a hvězdné herečky. Annie Girardotová byla jeho partnerkou v cestovatelské detektivce Ukradli torzo Jupitera, v Afričanovi se zase potkal s Catherine Deneuveovou. Stejně přirozeně zapadl mezi italské kolegy v čele s Ugem Tognazzim v obou dílech nesmrtelné tragikomedie Moji přátelé.

Před filmovou kamerou Noiret zazářil rovněž v titulech Zazie v metru, Něžné kuře, Kapitán Fracasse, kde byl partnerem Jeana Maraise, Život na zámku, Atentát v Paříži, Sedmá velmoc. A jeho postava zkorumpovaného policisty ve snímku Prohnilí vydala dokonce na třídílnou sérii.

Její závěrečná část Super prohnilí, kde už je Noiretův hrdina ve výslužbě a jeho polepšený, nicméně stále oddaný kolega alias Thierry Lhermitte je znovu ochoten starého parťáka krýt, přišla do českých kin před třemi lety.

Noiret však nebyl v Česku k vidění jen na plátně. V roce 1994 tu natáčel v režii Věry Caisové snímek na motivy předlohy Bohumila Hrabala Příliš hlučná samota a stal se rovněž hostem karlovarského festivalu -mimochodem v témž ročníku, kdy přijel také tehdy méně známý a méně obletovaný mladíček Leonardo DiCaprio.

Ani „v civilu“ Noiret nezapřel umění bavit - vždyť vystupoval také v nočním klubu. Vedle filmu stíhal rovněž divadlo a nezříkal se ani televize, kde ostatně sbíral první zkušenosti.

To bylo v 50. letech, kdy se objevil v seriálu Discorama; v přepisu Macbetha si zahrál Macduffa, v Cyranovi z Bergeraku postavu Lignera. A pak ve snímku nazvaném Cyrano a d’Artagnan se zase objevil v královské roli Ludvíka XIII.

Od majestátu k povalečům
Zvládl panovnický majestát, drsného policistu, drzého novináře, roztržitého profesora, leckdo si Noireta vybaví také coby kardinála Mazarina v Návratu tří mušketýrů.

Ale ve svém živlu byl zejména tehdy, když mohl ztvárnit mírně zarostlého kavárenského povaleče, svéráznou figurku lidového ražení, nikoli však vulgární či lacině podbízivou. Také proto si jej Caisová vybrala pro hrabalovskou postavu Haňti, který do práce ve sběrně starého papíru vnáší poezii, filozofii a humor.

Padesát let točil, padesát let kouřil své milované doutníky a pracoval, dokud mu to rakovina jen trochu dovolila. Předposlední snímek, který natočil, je pro něj trochu netypický - loni se Noiret představil v dramatickém thrilleru jménem Edy.

Nicméně ten opravdu poslední film naopak zcela příznačně završuje hercovu kariéru. Jmenuje se 3 přátelé, právě se dokončuje, takže do kin přijde až příští rok jako pozdní hold Noiretovu umění - a je to, jak jinak, komedie. Docela stylově zní, že představitel inspektorů, komisařů i „prohnilého“ policajta Reného si v ní zahrál po boku „komisaře Moulina“ Yvese Réniera.

,