Strukturou svého silvestrovského programu nepřekvapily stanice ani v nejmenším. Vesměs opakovaně stavěly poslední večer roku na svátečním vydání svých pravidelných zábavných cyklů jako ČT, na sestřihu jejich letošních dílů v případě Novy nebo na obojím, což zvolila Prima.
Na ČT tak loučení s letopočtem obstaralo několik vlídných, poklidných, nikoli však výjimečných potlachů s matadory smíchu. Zázraky přírody hostily Halinu Pawlowskou, Václava Koptu, Iva Šmoldase a Lukáše Pavláska, jedinou viditelnou změnou v pořadí stého dílu série však prošly účes moderátora Maroše Kramára a slavnostnější úbory většiny pánů.
Všechnopárty s Karlem Šípem a hosty, kterými byli Sandra Pogodová, Miroslav Donutil a Josef Alois Náhlovský, si nehrála na smokingy ani na bujarost. Donutil tradičně dodal historky o slavných kolezích ve svém stylu (skoro)monologu, Náhlovský též tradičně o své hypochondrii a Pogodová o rodinných karambolech. Všichni tři už byli ve Všechnopárty opakovaně.
Největší flám s Jiřinou Bohdalovou přinesl v podstatě benefici, opožděnou oslavu jarních devadesátin herečky, jíž přišli blahopřát Marek Eben, Lucie Bílá, Bolek Polívka, Jiří Lábus, Oldřich Kaiser, Libor Bouček, Martin Dejdar, Hana Zagorová, Milan Kňažko či Tomáš Töpfer.
„Silvestr, to je hudba, tanec, smích. A smích snad patří i ke mně,“ uvedla klasický sled gratulantů, které pak z křesla sledovala. Ovšem vznikla tak přehlídka spřátelených celebrit typu každý pes jiná ves, bez originálního jednotícího nápadu - a ne všichni si dovedli ten svůj osobitě vymyslet.
K čestným výjimkám patřil Kňažko s vtipným „těhotenským“ traumatem, Šípův fotbalový deník, rozhlasová četba dvojice Kaiser-Lábus. Ale že se budou zpívat hity Karla Gotta, probírat jeho přátelství s Bohdalovou a na pozadí promítat úryvky z hereččiných filmů, bylo líné dramaturgické klišé.
Nova dala pořadu Tvoje tvář má známý hlas podtitul Utržení ze řetězu, přesnější by však byl název Dotáčky pro dva záchranáře. Aleš Háma a Ondřej Sokol totiž sehráli úlohu spasitelů, kteří pod levnou scenáristickou záminkou, že tvoří náhradní silvestrovskou show, obstarali spojovací linku výstupů z Tvojí tváře - včetně těch, v nichž osobně vystupovali.
Střídavě tak hráli třeba Leoše Mareše nebo fakíry bůhvíproč s ruským přízvukem; imitace na imitaci, estráda nejúspornějšího typu. Přitom však pod záminkou „možná přijde i Jiřinka“ dovedli bezmála akčním trikem nalákat i na hvězdu konkurenční podívané Bohdalovou.
Silvestrovská Partička, kterou na Primě obstarali Michal Suchánek, Richard Genzer, Jakub Kohák a Michal Novotný s hosty Leošem Nohou, Martou Jandovou, Tomášem Měcháčkem či Igorem Chmelou, se držela ustálených improvizačních her pořadu; přibyly jenom tradiční sklenky na sekt.
Ránu korektnosti měli zasadit hosté 7 silvestrovských pádů Honzy Dědka, Tři tygři z ostravského Divadla Mír. Potěšili, neurazili - snad ani Lubomíra Zaorálka zmíněnou legráckou, ale zábavnější než besídkové scénky herců byly rozhovory s nimi, ač jejich fanouškům už mnoho nového neřekly.
Albert Čuba popsal, jak si na divadlo půjčoval v bance, Vladimír Polák líčil, že coby zastupitel oddával „jednu ze svateb“ Richarda Krajča, Robin Ferro zmínil italského otce zvaného rozsévač a Štěpán Kozub završil historku z urologie slíbeným „posunem hranic zábavy“, vskutku drsnou anekdotou.
Ovšem pořad postrádal pointu a ze skečů včetně slepcova rande naslepo či Adama s Evou tvrdící „budu radši lesba“ zajiskřila hlavně glosa, že „i jogurt má živější kulturu než Brno“. Na druhou stranu šlo alespoň o jiné tváře, jiný typ humoru a rozhodně rebelštější chvilku, než jakou nabídli ostatní, například následující sestřih soutěže Česko Slovensko má talent.
TV Barrandov zvolila pořad Křížem krážem muzikálem, reklamní pozvánku na repertoár pražského Divadla Broadway, kterou společně s Milanem Peroutkou uváděla přepjatá Pogodová pro pár osamělých diváků u ateliérových stolků.
Ale chudoba cti netratí, písničky jako kulisa nezabolí a především to vyneslo vzácné dvě hodinky bez pana ředitele, jenž si předtím odbyl své sólové pořady a znovu se zjevil až ve finále na narážku „Když se blíží půlnoc, znamená to, že se blíží Jaromír Soukup s přípitkem“.
Což současně znamená každoroční symbol vysvobození ze všeobecného, povinného, modelového, přežitého a sterilního veselí napříč stanicemi, jehož podstatu jedna sebevíce provokativní anekdota vážně neprolomí. Neboť se už stala součástí silvestrovského systému „A tuhle znáte?“
