Prvotní přání vytvořit knihu s fotografiemi a krátkými komentáři vyslovila Jana Brejchová už před šestnácti lety. „Když jsme za ní přijeli na chalupu a ona vytáhla svůj archiv, tak bylo kouzelné ji sledovat, jak se najednou nad fotkami rozpovídala, některé scény začala dokonce předehrávat,“ popisuje Brodská.
Kromě citací Jany Brejchové jsou v knize krátké pasáže, ve kterých mluví sama Tereza Brodská. „Je zajímavé, že kolikrát je to dost v kontrastu třeba s popisem dané situace od maminky… každá jsme viděly situaci jinak,“ říká.
 |
Prostor dostávají vzpomínky profesní i soukromé. „Je dobře, že se tam dal i její soukromý život, protože jde ruku v ruce s tím profesním a naopak. Maminka byla ve svých výpovědích velice přímá, někdy až ostrá, ale vždy velmi vtipná,“ míní herečka, která se chystá začít točit novou sérii Smysl pro tumor, kterou bude režírovat Tereza Kopáčová. Zahraje si v ní i Jiří Bartoška.
Když Tereza Brodská Janě Brejchové knihu poprvé přinesla, reagovala slovy: „Ta je teda těžká a tlustá.. aby vám to doma nezůstalo. A pak dodala: myslíš, že si na mě lidi ještě vzpomenou? A to je jeden z důvodů, proč jsme tu knihu vlastně udělali. Aby se připomněla její kariéra, která nebyla jen československá, ale i evropská. Spousta, třeba i filmových publicistů netuší, jak velkou kariéru měla v Německu.“
Oblíbený Zánik samoty Berhof
Sama Tereza Brodská začala maminku vnímat více jako herečku asi až v náctiletém věku. Jejím oblíbeným filmem, ve kterém si Jana Brejchová zahrála je Zánik samoty Berhof.
„Netíhla jsem nikdy k maminčiným komediálním rolím. Zánik samoty Berhof vznikal, když už jsem žila s maminkou, bydlely jsme u pana Hanzlíka. Pamatuju si, že k nám tam tehdy přišli na návštěvu i kluci z Polska, kteří tam hráli. Na tom filmu se sešla skvělá režie, kamera, scénář, hudba… Je to pro mě jeden z nejlepších českých filmů vůbec,“ říká.
Aby se Tereza Brodská stala herečkou si rodiče nepřáli. Tatínek Vlastimil Brodský chtěl mít z dcery klavíristku. Navzdory přání rodičů se však herectví rozhodla na konzervatoři vystudovat.
„Vzpomínám si, jak jsme měli v druhém ročníku závěrečné představení, které bylo pro veřejnost, rodiče a tak dále. Máma se tam přišla podívat. A já se ji pak šla zeptat, jaká jsem byla a ona velice tvrdě prohlásila: jestli ti můžu dát dobrou radu, nezabírej na této školu místo talentovaným... Byla vždycky velice přímá,“ vypráví.
