Jenže režisér si chytře našel záminku v kulisách prohnilého kapitalismu, jmenovitě v předloze Theodora Dreisera Půjdete na chvíli ke mně?, jež u nás vyšla v povídkovém výboru Americké osudy.
Tudíž pod pláštíkem kritiky volebních machinací ve Spojených státech vyčaroval stylový kousek z nočního velkoměsta plný dusného napětí, počínaje prostředím hotelu a konče jazzovou muzikou, především však s nezbytnou postavou filmů noir v podobě osudové ženy.
Zahrála ji Medřická – parádně; tak jako Höger vlivného politika, jehož tajemná kráska zkouší v předvečer voleb zkompromitovat. Kdo si šedesát let starý, náš vůbec první televizní film zítra na ČT art pustí, ať si bez ohledu na jeho dobové limity zkusí představit, jakou ránu mezi oči dostal tehdejší divák.
Vždyť televizní vysílání u nás začalo roku 1953, první český seriál následoval v roce 1959 a reklamy obsadily obrazovku teprve deset let po příběhu V pasti. Mimochodem Radokovi na něj stačila půlhodinka; to dneska dokáže málokdo.
