Pravda je, že v portrétu Michal David – žít tak, jak se má nevystupuje vlastně žádný zpěvákův oponent. Ale jednak šlo původně o dokument narozeninový, určený k loňským šedesátinám, kdy plánované oslavy na vyprodaných koncertech musel jubilant kvůli pandemii zrušit, jednak komentativní, když už ne polemickou linii tu zastupují kolega z emigrace Rudy Linka a hudební publicista Josef Vlček.
Především však žádný žalobce není zapotřebí, protože Michal David na sebe všechno poví sám. Bez rafinovaných manévrů, prostě a nelíčeně, včetně nelichotivé pověsti režimního zpěváka.
„Nedělal jsem žádné bolševické songy, do pr..! Ale už jsem se s tou nálepkou smířil,“ přizná v nejzajímavější části věnované době po pádu komunismu, kdy to prý schytal za všechny hvězdy normalizace. „Já netušil, že muzika může být tak politická,“ žasne Linka.
Paradoxně tehdy Davidovi k obživě pomohli ortodoxní rockeři od Kocába po Čoka, kteří využívali jeho studio, a velkolepé vzkříšení mu pak připravilo jak hokejové Nagano s hymnou pro mistry, tak přesycení angloamerickou hudbou v půli 90. let, kdy se posluchači vraceli k české muzice.
V režii Jindřicha Procházky se snímek odvíjí podle tradiční metody medailonků „ode všeho trochu, nic do hloubky“. Pro většinové publikum bude asi nejpřitažlivější zpěvákovo soukromí, jež zahrne činžák rodu Kludských, památnou cirkusovou maringotku či vzpomínku, jak po rozchodu rodičů jel s maminkou do Itálie, kde coby osmiletý imitoval Corleona – za dvě stě lir; odmala prý byl obchodník. Navíc vzácně tu vystupují matka, sestra, manželka, dcera i vnuk Davida a nechybí ani zmínka o rodinné tragédii.
Michal David – žít tak, jak se máRežie Jindřich Procházka, účinkují Michal David, Lou Fanánek Hagen, Rudy Linka. Karel Vágner, František Janeček |
Diváka zvědavého spíše na hudební okolnosti zase možná zaskočí David coby virtuózní pianista a jeho bigbítová i jazzová minulost. Ostatně „v autě poslouchám klasiku, popík mě živí“, shrne sám zpěvák. Stejně věcně jako svou dočasnou éru ve skupině Františka Janečka Kroky: „Jedna věc je, že mám talent, druhá, že Janeček to uměl zúročit.“
O spartakiádní Poupata či údajné mafie kolem Slavíků dokument jen zlehka zavadí, šíří laskavě učesané retro v přiznaném, tudíž nerušivém světském tónu. Vypráví vlastně přímočařeji než jeho aktér, kterého tu přátelé charakterizují právě jako „přímočarého a věčně pozitivního“. Vlastně film drží nad vodou bezprostřední Michal David sám.
