Přičemž potěší, že třetí díl je zdařilejší než druhý, protože se navrací k podstatě prvního filmu, v němž do konzervativní rodiny přivedly čtyři dcery coby své ženichy muslima, Žida, Číňana a černocha.
Nyní pozvou všichni zeťové na rodinnou oslavu i své vlastní rodiče, takže Christian Clavier v roli hostitelského tchána varuje: „Už je to tady, migrují!“ a jeho filmová manželka neboli Chantal Lauby hasí požáry. Souhru francouzské dvojice ještě umocňuje dabing Miroslava Donutila a Elišky Balzerové.
Nálada tak trochu připomene americkou veselohru Jeho fotr, to je lotr!, jenže tam se tchánové a tchyně utkávali kolem jediné dvojice, kdežto ve francouzském pojetí jde hned o čtyři páry, jejichž příbuzenstvo navíc pochází z rozdílných kultur.
Takže malicherné až dětinské spory nabývají povahu brzké rozbušky, třeba když k černému představiteli Krista přidá jeho hrdý otec tvrzení, že i Beethoven byl z Afriky, zatímco před divadlem demonstrují tradiční katolíci s transparenty „Ježíš byl blonďák!“
Ovšem „multi kulti“ satira se netýká jen etnických rozmíšek, svou roli sehraje i veganský aktivismus jedné z Clavierových filmových dcer, která rodinku krmí výhradně zeleninou a navíc maluje strašlivé obrazy plné krvavých střev na protest vůči zabíjení zvířat.
Vyloženě na pomezí crazy se ocitá ještě německý milionář, který zamilovaně atakuje svou „valkýru“ a kvůli němuž je Clavierův hrdina ochoten zapomenout, že všechno germánské odjakživa srdečně nenáviděl.
Hravě symbolickou roli pak sehrává válka mezi arabským a židovským zetěm, která začne doslova prkotinkou a rozvine se ve stavbu zdi, respektive tajného tunelu mezi jejich sousedícími zahradami.
Co jsme komu všichni udělaliFrancie 2021 Režie: Philippe de Chauveron Hrají: Christian Clavier, Chantal Lauby, Ary Abittan. Medi Sadoun Hodnocení: 60 % |
Některé motivy se zbytečně prodlužují, třeba trapas z někdejší návštěvy Francouzů v Číně, kvůli níž uražení rodiče synovi navrhují, ať si příště místo nich najme „klidně dva Vietnamce“. S jinými prvky, například s nafukovací jurtou coby náhradním ubytováním pro hosty, by se naopak dalo vyhrát víc.
Samozřejmě jde o druh komedie, v níž se příjemná nekorektnost drží na uzdě; zajiskří, zazvoní, ale vzápětí se konejšivě uhladí. Ostatně postupem času se ukáže, že veškeré rozdíly končí tam, kde rozhodují ženy, které zřejmě ve všech rodinách světa mají generálské poslední slovo a navíc během dámské jízdy narazí na společný, nadnárodní předsudek - totiž vůči zralému věku.
Finále už je vyloženě smířlivě krotké a sentimentálně všeobjímající, od letu balónem, jenž připomene Vratné láhve, až po koncert pamětnické kapely Elektrické hyeny, blízké pro změnu Revivalu. Nicméně vkusného smíchu se i do třetice našlo překvapivě dost.
