Úvodní díl volné čtyřdílné série, kterou scenárista Marek Epstein a režisér Jiří Vejdělek odvíjejí od zdravotních trampot, nesl znaky někdejších Bakalářů, ovšem nastavených o dlouhou přípravu zápletky v úvodu a sentimentální prozření ve svatebním finále.
Jiří Langmajer hraje padesátníka, který si chce vzít výrazně mladší přítelkyni v podání Anny Fialové i s její nemanželskou dcerkou, jenže generálský otec nevěsty čili Miroslav Hanuš má k němu výhrady už předem, zvláště když potenciálního zetě zastihne ve stavu připomínajícím mozkovou mrtvici.
 |
Zatímco výtečný Hanuš trochu evokoval Donutilova akurátního důstojníka z Pelíšků nejen proto, že jeho partnerku uhlazující rodinné třenice představovala v obou případech Simona Stašová, ostatní neměli co předvést. Už proto, že každá situace se dlouze připravovala.
Když se hrdina napije, zabolí to, na pohotovosti je fronta, při návratu za volantem nutně přijde střet s policií a legraci mají naplnit trapasy u zásnubní seznamovací večeře, kde ženich ze sebe dokáže vypravit pouze mektavé zvuky. Hladové noční setkání obou mužů u ledničky by Bakaláře mohlo uzavřít.
Jenže jednorázová hříčka se převlékla za hlubší studii rodinných vztahů včetně vzpoury, jíž se postava Stašové dopustí vůči manželovi, a jeho následného „polepšení“ prostřednictvím vzpomínek na dávné zimní radovánky s dcerou. Tolik prvoplánového sentimentu by člověk od uznávaného tandemu nečekal.
Hanuš je půvabně povýšený protiva ve stylu Roberta De Nira ze série Fotr je lotr, ovšem na rozdíl od ní si Bezva zuby na zásnuby nepřipravily kaskádu ztřeštěných situačních skečů. A kolovrátkový typ univerzální hudby pro každou příležitost z domáckého příběhu v luxusních kulisách nevykřesá komedii ani omylem.
