Nejprve se proslavil v seriálu o pětici osiřelých sourozenců Správná pětka, deset let poté přišla hlavní role doktora Jacka v seriálu Ztraceni, jehož čtvrtá řada právě odstartovala v Česku na kanálu AXN.
Od té doby je Matthew Fox mezinárodní hvězdou a proráží i do filmu. Má klíčovou úlohu v thrilleru o prezidentském atentátu Úhel pohledu, který do českých kin vstoupí pozítří, a dokončil akční film Speed Racer.
Co chcete dělat po Ztracených?
Budeme točit ještě dvě sezony, tím to skončí. Nemám nic v plánu, nemluvím o tom, protože momentálně se věnuji obojímu: točím Ztracené a hraji ve filmech. Pracuji nepřetržitě už dva roky s velkým nasazením. Ale po Ztracených už pro televizi dělat nebudu, i když právě v televizi se objevují nejlepší scénáře. Seriál Ztraceni je toho důkazem.
Proč tedy televizi opustíte?
Líbí se mi, když mohu s časem nakládat pružně a mám život pod kontrolou. Pokud točím film, tři měsíce do něj investuji čas a energii, pak je hotový a já jsem zase svobodný. Můžu si vzít mezi filmy tolik volna, kolik jen chci, abych čas strávil s dětmi, manželkou, bratry, rodiči, přáteli, mohl se věnovat tomu, co mám rád, dobil si baterky a užil života. Když se objeví další film, upíšu se zas na poměrně krátkou dobu, tři čtyři měsíce. Kdežto televize je mnohem dlouhodobější a intenzivnější. Zabere vám osm devět měsíců ročně. A já to prostě už takhle nechci.
Bude těžké opustit Havaj, kde kvůli Ztraceným žijete i s rodinou?
Ne. Dětem se tu moc líbí, nám také, ale i štěstí můžete pochopit jen tehdy, pokud chápete smutek. I ráj můžete zažít jen zprostředkovaně – a pro nás by teď byl pravý ráj jet na hory a zažít třeba koulovačku.
Takhle trávíte volný čas?
Tak jsme trávili prázdniny, když jsme mohli být pohromadě a děti nechodily do školy. Havaj je krásné místo, žije se tu pěkně, ale nemáme v plánu zůstat, až skončí Ztraceni.
 Úhel pohledu: škoda posledních 3 minutrecenzi filmu najdete zde |
Pořádáte společné večírky, na kterých se na seriál díváte?
První rok tomu tak bylo, teď se spolu nebavíme. Když se přestěhujete do neznámého prostředí a nikoho tam neznáte, bavíte se s kolegy. Ale když se zabydlíte, najdete si přátele i mimo profesi. To je přirozené.
Věděl jste, že se ze seriálu stane takový hit?
Ani náhodou! Věnuji se své práci už dost dlouho, abych poznal, co je výjimečné; ve Ztracené jsem věřil od začátku, od prvního dne, kdy jsem si četl scénář a poznal tvůrce. Ale to ještě neznamená, že vznikne hit, a jen zřídka se to přihodí. Takže to je překvapení, rozhodně.
Jenže hit je na světě a vám přinesl obrovskou popularitu.
Je to dvousečný meč. Celosvětové popularitě Ztracených vděčím za příležitosti, za role ve filmech Úhel pohledu, Speed Racer a ostatních, které jsem natočil. Ale současně to znamená určitou ztrátu soukromí, která je s takovou pozorností spojena. Nemůžu se jen tak procházet a dělat, co bych normálně dělal. Lidi si vás všímají, mají pocit, že vás znají a vědí, jaký jste. A skoro vždy je jejich představa na hony vzdálená skutečnosti. Žiju v zajímavém světě.
Přitahovala vás k roli ve filmu Úhel pohledu i možnost zahrát si padoucha?
Určitou roli to hrálo. Ale vedlejší, prostě se mi ten film zamlouval. Úhly pohledu mě fascinují i mimo film. Je neuvěřitelné, že jsou dva lidi schopní sledovat jednu událost a vyložit si ji naprosto jinak na základě toho, odkud ji sledovali, co jsou zač nebo jak ji vnímat chtějí. Opravdu mě to udivuje, je to fascinující součást toho, kým jsme. A ten film je opravdu skvělý akční thriller s chytrou a dobře napsanou zápletkou. I režisér Pete Travis byl tím pravým, kdo ji mohl natočit. Takže jsem víceméně musel kývnout. Navíc jsem věděl, že to bude pro diváky překvapivé a že to bude velice dobře fungovat.
Trailer k filmu Úhel pohledu
Ale dobře funguje i klaďas Jack. Je těžké hrát ho nepřetržitě?
Nemůžu se té role vždy po jistou dobu zbavit. A chtějí po mně občas opravdu náročné věci. Jako třeba finále třetí řady: Jack bere drogy, upíjí se k smrti, vážně chce umřít. A ztvárnit takové pocity uvěřitelně, to je zatraceně těžké. Nejde to zběžně vyřídit a jít domů zvesela, že máte pro dnešek hotovo. Já neumím takhle jednoduše přepínat, takže mě to ovlivňuje, moje rodina to velice jasně vidí a já myslím, že to u mě prostě takhle chodit musí.
Jak se toho zbavujete?
Někdy se z toho můžete vypovídat. Většinou to trvá jen krátce. No, celkem krátce…
Víte, jak čtvrtá řada Ztracených skončí?
Ano, vím toho dost, i když jsme před stávkou stihli natočit jenom osm epizod. A s příběhem jsem velice spokojený. Když jsme vyhráli Zlatý glóbus, začali Ztracené sledovat i lidé, kteří se na ně dosud nedívali, protože je nezajímali; tudíž ti zase časem odpadli a my se najednou chytáme za hlavu, že přicházíme o diváky a seriál že tedy nestojí za nic. Ale podle mě se naopak pořád zlepšuje. Když si porovnám, co jsme točili loni, s první řadou, epizodu proti epizodě, tak jsme se zlepšili.
 Seriál Ztraceni pokračuje na AXNco se děje ve čtvrté sérii |
Řekněte, proč se seriál Ztraceni stal celosvětovým fenoménem?
Nemají jasnou kulturní identitu, nepůsobí jako americký seriál. Je to příběh o lidských bytostech. Máme sklony k soucítění, nebo tendenci starat se o vlastní přežití za každou cenu? Když jde do tuhého, jaká je lidská povaha? Navíc si seriál pohrává se zásadními filozofickými tématy, má mezinárodní obsazení, nezaměřuje se na jedinou zemi a nese zážitek na několik dní, kdy se o něm bavíte se známými, v práci, na internetu. Nutí lidi přemýšlet: vymýšlejí hypotézy, spekulují o dalším vývoji – a to je úžasné. Neexistuje moc seriálů, které by to svedly.
Oslovují vás lidé na ulici Jacku?
Ne, leda čistě fanoušci Ztracených. Naštěstí existuje dost lidí, kteří chodí na mé filmy a nikdy ten seriál neviděli.
