Shodou náhod rodák z moravského Vracova počítal s tím, že po vzoru svého otce skončí právě u železnice, k níž se vrátil v Menzelově snímku se slavnou scénou razítkování nahého dívčího pozadí.
Nakonec však Somr vystudoval brněnskou JAMU a poté vystřídal několik oblastních divadel, než jej Jan Kačer přizval v roce 1965 do právě vznikajícího Činoherního klubu v Praze.
V roce 1978 přešel do Národního divadla, kde za výkon v Hrubínově Romanci pro křídlovku dostal svou první Thálii, druhou mu vyneslo představení Gin Game na jevišti pražské Violy. Za celoživotní práci dostal medaili Za zásluhy, stal se rovněž nositelem čestné ceny karlovarského festivalu.
Somr se věnoval i práci, kde mohl využít svůj charakteristický hlas. Namluvil večerníčky jako Bubáci a hastrmani, v animované verzi Švejka hovoří jeho hlasem Bretschneider, podílel se na rozhlasovém cyklu Pohádky tisíce a jedné noci, daboval zahraniční díla od Supermana po seriál Jistě, pane ministře a načetl řadu audioknih.
Na plátně či obrazovce ztvárnil Somr téměř tři stovky rolí, od ryze dramatických postav po komické charaktery, ale vždycky nezaměnitelně. Patří k nim Áda ze Soukromé vichřice, Ludvík ze Žertu, Vycpálek ve Smrti černého krále, doktor z cyklu Byli jednou dva písaři, trafikant v seriálu Byl jednou jeden dům, učitel ve snímku Páni kluci, otec ze Smrti mouchy, ředitel Nemocnice na kraji města, profesor Ječmen ze série Básníků či policista ze Slavností sněženek.
29. března 2014 |
V Povídkách malostranských hrál strážmistra, ve Třech veteránech ztělesnil Serváce, ve snímku Dobří holubi se vracejí primáře, v pohádce Čert ví proč krále, v Bankrotářích filozofa, v Andělu Páně rychtáře, ve Šťastném smolaři hrobníka. I když mu již nemoc nedovolovala větší nasazení, filmaři jej zvali alespoň do epizod – z úcty, lásky, jako maskota pro štěstí i pojistku kvality.
Neboť ač Somr hrál postavy odlišné obsahem i rozsahem, do každé z nich vtělil otisk své osobnosti, chápavě velkorysou rozšafnost a sebeironii s trochou smutku. Svou Thálii za celoživotní činoherní mistrovství nazval „dárkem k mým zatím nedožitým osmdesátinám, které se pokusím přežít“.
A když točil film O rodičích a dětech, smál se svému záskoku za hvězdný Hollywood, kdy fanoušci čekající opodál marně před vilou, kde tehdy pobývali Brad Pitt s Angelinou Jolie, přišli nakonec rezignovaně za Somrem – „Tak se nám podepište alespoň vy.“
