RECENZE: Neumřu jako panic? Gondry z maličkostí vykřeše zázrak

Začíná nenápadně a nezávazně jako úsměvný portrét náctiletých spolužáků, jejichž přezdívky Mikrob a Gasoil daly autorskému filmu režiséra Michela Gondryho jméno.

Jeden je zranitelný i navenek, druhý pod maskou světáka, oba trochu osamělí vyděděnci, ale žádní křiklaví ubožáci.

Podobně rodiče jsou v jejich očích trapní, ale neškodně a nevšedně, rozhodně nehrozí sociální drama. Komediální nádech však neznamená čirou legraci, Mikrob a Gasoil v sobě nosí i dost úzkosti, takže vyprávění střídá něhu, smutek, jímavost a zábavnost „dospěláckých“ pokusů.

Bohužel s prologem Gondry nespěchá, takže o netrpělivější publikum může přijít: dlouho trvá, než kluci sestrojí bizarní domeček na kolečkách a vyrazí na bezstarostnou jízdu Francií pod heslem „Riviéra je pro buzeranty“.

Mikrob a Gasoil

70 %

Francie, 2015, 103 min

režie: Michel Gondry

hrají: Ange Dargent, Théophile Baquet, Diane Besnier, Audrey Tautou, Vincent Lamoureux, Agathe Peigney, Douglas Brosset, Laurent Poitrenaux, Jana Bittnerová, Fabio Zenoni a další

Kinobox: 67 %

IMDb: 6.7

Jejich hovory o sexu či o politice – „Sám jsi revizionista!“ – je radost poslouchat, navíc přirozenost projevu obou hrdinů trpících nezájmem okolí prokládá Gondry svými typickými hříčkami s náloží fantazie: snovou milostnou scénou na pláži, „zpomaleným“ fotbalem, honičkou s ukradeným míčem nebo výjevem couvajícího letadla, kdy před prvním letem zazní obava „Bojím se, že umřu jako panic“ a s návratem pocit „Všecko se nějak zmenšilo“. Finále pak bez jediné fráze o přátelství diváka vyloženě zmrazí.

Křehký zázrak vykřesaný z maličkostí má jedinou nevýhodu: těžko se hledá, jaké věkové skupině je vlastně určen. Takové filmy dělávali François Truffaut či Karel Kachyňa a okouzlovali jimi nejen festivaly