Ikona zlaté éry francouzských komedií 60. a 70. let Louis de Funès se narodil 31. července 1914 ve městě Courbevoie nedaleko Paříže. Měl španělské kořeny, neboť jeho rodiče přišli do Francie teprve pár let před jeho narozením ze Sevilly, jeho celé jméno znělo Louis Germain David de Funès de Galarza.
Na úspěšnou hereckou dráhu to zprvu rozhodně nevypadalo, energií sršící Funès vystřídal řadu profesí – od prodavače, aranžéra až třeba po účetního. Uplatnil se také jako barový pianista. Pak se však zapsal na herecké kurzy a po třicítce přišla díky přízni kamaráda první malinká role v divadle.
První film Barbizonovo pokušení sice Funès natočil už v roce 1946, ovšem do pozice jednoho z nejoblíbenějších komiků Evropy zbývala ještě řada let a mnoho nevýznamných rolí. Až do filmu Taxi, maringotka a korida z roku 1958 jich byla více než stovka, drtivou většinu z nich znají už jen skuteční filmoví nadšenci.
O mimořádné aktivitě rtuťovitého komika s výraznou mimikou vypovídá i to, že si například v roce 1951 stihl zahrát v osmnácti snímcích. Světovou slávu mu však zajistily až první díly úspěšných komediálních sérií Fantomas a Četník, jež obě začaly prvním snímkem v roce 1964.
Milovník zámeckého přepychu
Funèsova matka pocházela ze zchudlé španělské šlechtické rodiny, možná z její strany tak zdědil zálibu v luxusu, potrpěl si na přepych. Díky svým hereckým úspěchům si mohl pořídit zámek Clermont na Loiře u Nantes, ale rád trávil čas především ve skleníku, kde se věnoval růžím. Podařilo se mu vyšlechtit oranžovou La rose de Louis de Funès, která je oficiálně uznaným druhem.
„Otec byl perfekcionista. Když někdo nevydal ze sebe všecko na sto procent, následoval výbuch a dokázal se chovat jako diktátor. Náladový a temperamentní člověk, ale dokázal i sedět hodiny vážný a mlčky ve své kanceláři,“ vzpomínal syn Olivier.
„Nesnášel fušerství, špatné scénáře a režiséry, kteří se chtěli vézt na jeho slávě. Jestli nadával, tak jako každý občas v práci. Záleželo mu hlavně na výsledku,“ doplnil o svém otci druhý ze synů Patrick, profesí radiolog.
Tím, že Funès obýval přepychové sídlo, ale zároveň jinak peníze nerozhazoval, vžila se ve veřejnosti představa, že byl vlastně držgrešle. Jeho syn Olivier, který si se svým otcem zahrál v několika filmech, ale pak se stal pilotem dopravních letadel, ovšem líčil, že slavný komik štědře dotoval nejrůznější charitativní organizace. Nikdy však o tom nemluvil.
Mimochodem, Funès měl ještě jednoho syna – jmenoval se Daniel a vzešel z jeho prvního manželství, po rozvodu se ale na přání matky příliš nestýkali.
Jmenovat Funèsovy úspěšné filmy by vydalo na celou stránku, tak připomeňme jen fakt, že legendární snímek Velký flám z roku 1966 držel titul nejnavštěvovanějšího francouzského filmu všech dob až do roku 2008. Teprve tehdy jej překonal jiný snímek, taktéž komedie, která se v Česku promítala pod názvem Vítejte ve vidlákově.
