„Ať si každej bere, co chce,“ komentuje mimo jiné tohle téma pro nové vydání týdeníku Téma.
Roli detektiva v Pustině jste získal hned v prvním kole konkurzu. Seriál sklidil velký úspěch, stejně jako váš výkon. Jaroslav Dušek, který s vámi v Pustině hrál, se nechal slyšet, že jste ho mimořádně bavil...
Je pravda, že mám vesměs pozitivní kritiky, ale nenechávám se tím zase moc ovlivnit. Dělal jsem, co jsem mohl, a dělal jsem to rád. Na tom, že budu hrát právě takhle, jsme se předem dohodli s režisérem Ivanem Zachariášem. Určitým předobrazem mojí postavy byl major Kalaš Rudolfa Hrušínského.
V čem jste se nechal inspirovat nejvíc?
Stejně jako on, tak ani ten můj policajt moc neprojevuje emoce. Jen tak suše uděluje pokyny. Ale taky to nepřijal každý. Narazil jsem i na jednu negativní kritiku, kde se psalo, že jsem svým prkenným výkonem zkazil celý seriál. Takže je to dvojsečný.
Jako rodák z Ústí, který se netají svou zálibou v drogách, jste pro Pustinu, která se odehrává na severu Čech a jedním z hrdinů je vařič pervitinu, byl naprosto ideálním protagonistou. Byl pro vás ten seriál autentický?
Rozhodně. V Ústí jsou místa jako v Pustině. Jsou tam samozřejmě cikánská ghetta... Odmítám říkat romská, protože správnej cigán je radši cigán než Rom, prostě gypsy.
O vašich bohatých zkušenostech s nejrůznějšími drogami i závislosti na pervitinu v 90. letech jste před pár lety promluvil dost otevřeně. Nelitoval jste někdy své upřímnosti?
No, zařekl jsem se, že už se o tom nebudu bavit. Ať si každej bere, co chce, a mě taky nechá brát, co chci (smích).
Takže vám to přiznání zkomplikovalo život?
Ani ne, já na to kašlu. Sice jsem si pak říkal, že jsem o tom asi mluvit nemusel, ale vlastně je mi to lhostejný. Moje děti o mně všechno vědí. Akorát že se na to teď všichni chtějí furt ptát. Tak znova opakuju, ať si každý bere, co chce, a mě taky nechá brát, co chci.... Jestli si někdo myslí, že má drogy pod kontrolou, tak se plete.
Celý rozhovor najdete v pátečním vydání týdeníku Téma.
20. srpna 2016 |
