Zvláštní je, že podobný pohádkový teror nikde jinde na světě neznají. Američané právě vydali stovku svých televizních nej: osm položek z deseti nejsledovanějších pořadů roku tam představují sportovní přenosy. Jenže taková radost se nám přihodila naposledy v roce 1998, kdy hokejové finále s Ruskem i následné vítaní zlatých borců na Staroměstském náměstí pozorovaly přes čtyři miliony nadšených vlastenců.
V pozdějších letech se nad dva miliony příznivců hokeje dostal třeba zápas Čechů se Slováky, ale to už je číslo, jaké štědrovečerní báchorky pokládají za samozřejmost.
Letošní novinku Princezna a půl království vidělo bezmála 2,5 milionu lidí, čímž se stala nejsledovanějším pořadem celého roku a třetí nejsledovanější štědrovečerní pohádkou posledních patnácti let.
Loni se do hry vklínil pouze Prezidentský duel, který si pustilo – ovšem v součtu dvou programů – 2,7 milionu potenciálních voličů. Hned za debatou hradních kandidátů nicméně následoval vánoční premiérový Kouzelník Žito s výsledkem bezmála 2,6 milionu diváků. A ve stejném duchu se to vleče už hezky dlouho.
Rok 2017: rekordní pohádku Anděl Páně 2 vidělo na Štědrý večer 3,5 milionu lidí.
Rok 2016: nejsledovanějším pořadem byla vánoční pohádka Pravý rytíř.
Rok 2015: celoroční sledovanost vyhrála pohádka Korunní princ.
Nač jsme se vlastně dívali předtím, nežli ČT svou pohádkovou strategií přitáhla k vánočnímu programu celou polovinu národa sedící právě u televizorů?
Pravda, nebyla to taky žádná hitparáda vytříbeného vkusu, za dosavadní éru měření peoplemetry zůstává historickým králem Miss desetiletí, které chybělo pouze pár tisíc fanoušků k pěti milionům. Jenomže tehdy se psala devadesátá léta, kdy vše vonělo novotou, příznačně v čele s Novou a s jejími čtyřmilionovými Novotami či obřími silvestrovskými estrádami.
RECENZE: Výchovná, ekologická. Vánoční pohádky vítězí ze setrvačnosti |
Vystřízlivění muselo přijít, avšak, že povede k novému národnímu sportu, to ani děd Vševěd netušil. Nejde jen o to, že si miliony lidí zvou k největšímu rodinnému svátku čerty, vodníky, zmužilé chasníky a královské dcery. To lze ještě pochopit, pohádka se tváří přiměřeně svátečně a přirozenou zvědavost na novou zápletku vyvažuje bezpečnou jistotou, že dobře dopadne.
Ale všechny nadpřirozené úkazy vysoce překoná to, co následuje, totiž hromadný úprk od nadílky k internetovým diskusím plným vzedmutých vášní: To byla zase pitomost! Místo lití olova se vylévají srdéčka, místo hodu střevícem se hází špína, místo třesení bezem se přetřásá stav české televizní pohádky s vážností, zaujetím a elánem, jaké jinak občan věnuje máločemu.
Nanejvýš volbě prezidenta nebo hokeji. Takže příště je to na vás, princové ledu.
