Ovíněné romanci Bokovka připadl jeden Oscar, lépe se jí vedlo na Zlatých glóbech udílených kritiky. Je to tím, že novináři mají rádi humor i víno, kdežto členové americké filmové akademie jsou vážní abstinenti?
Nevím, možné to je. Ale máte pravdu, kritika opravdu Bokovku přijala lépe, zjevně to není ten pravý film pro akademiky.
Vystupujete v ní jako znalec vín, jaké pijete ve skutečnosti? Červené, bílé, suché, sladší – nebo pivo?
Přesně tak, trefila jste se, určitě dávám přednost pivu. O víně nic nevím, nepoznám ani rozdíl mezi špatným a dobrým vínem. Zato jako vyznavač dobrého piva jsem teď v té správné zemi.
Říkalo se: Na Bokovku si vezměte s sebou do kina láhev vína. Čím se mají diváci vyzbrojit, až půjdou na Iluzionistu?
To se dá těžko pojmenovat. Je to zajímavý příběh, hodně temný, také napínavý, ale zároveň v něm nechybí ani láska. Snad by se dalo říci, že je to romantický thriller, ale opravdu je tak zvláštní, že nedokážu říci, nač se mají diváci připravit.
V Iluzionistovi se pohybujete na císařském dvoře. Je-li pravda, že Američané mají slabost pro monarchii, působí to i na vás?
Nemýlíte se, Američané mají potřebu k někomu vzhlížet. A protože královnu nemají, vyhledávají si náhradní modly a idoly, třeba mezi filmovými hvězdami nebo mezi politiky – vzpomeňte si na Kennedyho. Já sám nejsem v tomhle ohledu nijak zvláště vyhraněný, ale třeba moje matka velice prožívala všechno, co se dělo kolem princezny Diany.
Teď jste u dvora, nedávno jste boxoval, sokolničil, hrál jste spisovatele i orangutana – znáte jiné povolání, které by umožňovalo tolik proměn? A není to po čase únavné?
Vůbec ne, právě kvůli možnosti neustálých proměn herectví zbožňuji. Příležitost měnit řemesla a charaktery je nejlepší. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, žádná jiná práce, která by mi něco podobného umožnila, mě nenapadá.
Ani postava či řemeslo, které vám ještě chybí do sbírky?
To ano. Rád bych si jednou zahrál zlého chlapíka. Ale opravdu strašně zlého, pořádného zloducha. Moji hrdinové totiž zpravidla bývají něco mezi: ani hodní, ani zlí.
Točil jste s režisérskými esy: Spielbergem, Formanem, Allenem, Burtonem. Existuje ještě režisér vašich snů, kterému byste sám zavolal, aby vás obsadil?
Nezavolal bych, na to se příliš stydím. Ale mám jeden sen, hrozně rád bych pracoval s Davidem Lynchem.
Lynch často nahrává hudbu v Praze, můžeme se za vás přimluvit.
Vážně? Tak to díky předem, máte to u mě.
Také namlouváte animované filmy, třeba jednu z postav Robotů. Souhlasíte s Johnem Cleesem, že je to pohodová práce, kdy herec nemusí brzy vstávat, líčit se, převlékat, hýbat, mrznout?
V tom všem má Cleese pravdu, fyzicky je to méně pracné, když nehrajete tělem. Ale na druhou stranu skutečnost, že nemůžete použít svůj výraz a pohyb, že všechno musíte vložit do hlasu, je zároveň výzva i umění. A navíc je to zábavné, přiznávám.
Amerika zná filmy hollywoodské a nezávislé, v Česku se žertuje, že točíme jen nezávislé, protože nemáme peníze. Jak nezávislost chápete vy?
Peníze v tom určitě hrají roli, ale z trochu jiného úhlu. Když točíte film s nižším rozpočtem, víte, že i když v kinech zrovna neuspěje, nepřijdete o svůj dům jako v případě velkofilmů. Takže o to je při práci méně napětí a více zábavy, vědomí odpovědnosti je nižší a pocit uvolněnější, svobodnější.
Vy také dělíte filmy na malé a velké?
Ne, nedělám mezi nimi rozdíly. Znám dost dobrých filmů z velkých studií a také spoustu špatných nezávislých.
Může vás ještě vůbec film překvapit, když do továrny na iluze vidíte jako herec zblízka?
Ale ano, pořád mě překvapuje. Je to zvláštní druh zázraku: znám denní práce, výsledek mě může někdy třeba i zklamat, ale přesto mě vždy znovu zaskočí, jak se z těch drobností, které nejsou na plátně vůbec znát, poskládala zase další filmová iluze.
Když vidíte do zákulisí, naznačte: vyhraje vaše postava v Iluzionistovi nad hrdinou Edwarda Nortona?
To se u temného příběhu těžko určuje. Jistým způsobem mě Edward Norton řekněme překoná, možná dokonce nastane svého druhu i happy end – jenže nedá se jednoznačně říci, pro koho je to šťastný konec a kdo vlastně zvítězil, bez vědomí všeho, co předcházelo.
Tak alespoň prozraďte, jestli s režisérem Bokovky Alexandrem Paynem přijedete na karlovarský festival.
Payne se chystá do Karlových Varů? To jsem nevěděl. Zní to lákavě. On je velký pohodář, ohromně zábavný – začínám o tom vážně přemýšlet.
