Štáb dokumentárního filmu Hranice Evropy, novinářka Saša Uhlová (sedící vlevo), režisérka Apolena Rychlíková a zvukař Martin Kuhn, připravuje záběr v průmyslové části britského města Middlesbrough, v listopadu 2021.
| foto: ČTK / Šípek Honza
RECENZE: Kdo tě potřebuje víc, dobrovolní otroci, nebo umírající táta?
Od celovečerního dokumentu Hranice Evropy čeká zasvěcený divák moderní marxistickou agitku na téma vykořisťované pracovní síly, ozvláštněnou autentickou zkušeností jeho aktérky – a nemýlí se. Ale jen do poslední třetiny, kdy se dokument lomí v jiný, daleko zajímavější film.
Novinářka Saša Uhlová s režisérkou Apolenou Rychlíkovou natočily volné, tentokrát evropské pokračování snímku Hranice práce, jenž mapoval pracovní podmínky špatně placených zaměstnání v Česku.
Oba projekty vycházející z osobních zážitků Uhlové, jež na čas opustila svou rodinu, aby si na vlastní kůži ověřila postavení levné východoevropské pracovní síly na západ od Aše, našly též reportážní a knižní podobu v titulech Hrdinové kapitalistické práce, respektive Hrdinové kapitalistické práce v Evropě.
Plat 6,20 eura za hodinu, sedm hodin v týdnu nejméně po deseti hodinách, takzvaná „malá neděle“ v pátek, kdy si mohou dojít na nákup, falešné výkazy pro německé úřady, úpravy před inspekcí práce a pokus o vzpouru, který se rozpustil ve vyčerpání.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
