Ale poklidně domácký úvod zase tak moc nevadil, protože jej vyvážily jiné malé radosti. Třeba festivalový hotel Thermal od loňska prokoukl, i klimatizaci už na přání vypnou dříve, než řeknete omrzliny. Jedině odklad snídaní až na půl osmou nutí člověka ke sprintu, pokud má od půl deváté sedět v kině.
Co se módních kreací na červeném koberci týče, vypadalo to jako tajný pakt většiny žen: světlá růžová, sytá růžová, růžová tělová, růžově lososová, starorůžová, mezi tím trocha bílého peří, a zase růžová. Že by diktát růžových brýlí do těžké doby?
Naštěstí se našly rebelky. Jitka Schneiderová růžovou nalomila nevídanou kombinací s černými kalhotami a Jenovéfa Boková ji úplně zablokovala lahvově zelenou ve stylu odvážné britské školačky, což byl podle laické poroty zlatý, tedy zelený hřeb přehlídky.
 |
Přesto titul královny večera ukořistily jiné dámy. Především nedávno zesnulá spolutvůrkyně festivalového vzkříšení Eva Zaoralová: stěží se v programu najde dokonalejší film než kratičká obrazová vzpomínka na naši paní doktorku, jak se jí přezdívalo, kterou sestavili Vojtěch Kopecký a Michal Caban. Čistá, něžná, láskyplná, úsměvná, beze slov, natož bez frází. Tleskalo se vestoje.
Vzápětí bodovala nositelka čestné ceny Iva Janžurová v nové festivalové znělce, kterou moderátor Marek Eben glosoval úvahou, kdo všechno se urazí. Mikropříběh okradené herečky se nedá převyprávět – totiž šlo by to, ale byla by to škoda. Nápověda: urazit se mohou dnešní policisté i někdejší pohraničníci.
Nad nočním koncertem skupiny MIG 21 se symfoniky z Národního divadla se zázračně vyčasilo, takže Snadné je žít znělo navzdory drkotání zubů docela spontánně. Zvláště když frontman skupiny Jiří Macháček davům připomněl, že tu slaví narozeniny a že chladné šampaňské chutná nejlépe zrána v Teplé.
Jak se osvědčila změna festivalových nápojů, ukáže čas, zatím po letošním campari byly nevábné ranní stopy noční nevolnosti v okolí Thermalu rozhodně vzácnější než v éře jiných sponzorských koktejlů. A když už, tak růžovější.
