V restauraci kulturního centra Barbican v Londýně také jen pokrčí rameny, když má odhadnout, jaké šance má v silné konkurenci český film Musíme si pomáhat.
"Letos se to těžko dá předvídat. Je tu ten ohromně vizuálně nádherný, poeticky silný a filozoficky zajímavý Tygr a drak. Vedle toho je tu nádherná podívaná Gladiátor. Soderberghův film Traffic, to je zase v Americe velice aktuální téma. Čokoláda ale asi nemá moc šancí," zvažuje Forman, kdo si asi v neděli v noci v Los Angeles odnese trofej nejvyšší.
S Tygrem a drakem přitom v kategorii zahraničních filmů změří síly český film Musíme si pomáhat režiséra Jana Hřebejka. Podle Formana by mohla členy Akademie zaujmout lidskost tohoto snímku, to, že se zabývá všeobecnými tématy: strachem, odpovědností... Právě tento lidský rozměr je to, co americkým filmům velmi často chybí, domnívá se Forman. Dokáže se tedy Hřebejk prosadit?
"Rozhodně je výborné, že se vůbec dostal do nominace. Šanci má, ale jak velkou, to bych si netroufal odhadovat. Šance jsou, ale moc bych nesázel," řekl Forman v rozhovoru se zpravodajem ČTK. Do Londýna přijel na zahájení retrospektivní přehlídky svých filmů, na jejímž zajištění se podílelo také České centrum. Režiséru Hřebejkovi dal důležitou radu, co musí udělat pro to, aby v konkurenci nezapadl: jeho film musí vidět co nejvíce hlasujících členů Akademie.
"O udělení Oscara pro zahraniční film totiž nerozhoduje celá Akademie, ale jenom ti, kteří mohou prokázat, že všechny nominované filmy viděli. A sehnat velký počet členů, aby šli na speciální promítání, je dost obtížné," vysvětluje Forman, na jehož zvučné češtině není poznat, že žije dlouhá léta v Americe. Naděje na úspěch v kategorii zahraničních filmů nemají ani tak moc co dělat s kvalitou jako právě s publicitou, koho se podaří na ty filmy dostat. "Má to těžké, protože Tygr a drak je velmi populární," domnívá se Forman. A komu on sám coby člen Akademie dal svůj hlas? "To bych snad ani neměl prozrazovat," ošívá se.
Miloš Forman se přiznává, že on osobně se na Oscary raději dívá v televizi. Být u toho je sice zajímavé - obrovský sál, plno lidí, známé tváře, všelijaké róby, zkrátka velká sláva. Jenže pak přijde čas na reklamu, lidi se začnou bavit, jdou se protáhnout, hovoří mezi sebou, cosi se připravuje na scéně.
"Ty dvě nebo tři minuty se musí přežít, ale člověka to vytrhne ze slavnostní nálady," líčí slavný režisér, jak to při filmovém večeru roku vlastně chodí. Celou tu parádu je nutno brát s jistým nadhledem, protože je to jedna velká show.
"Samozřejmě je to všecko krásnej cirkus. Ale já mám cirkus rád, takže mně to nevadí," culí se Forman. Podle jeho názoru je také nesmysl to všechno brát příliš vážně, protože je těžké porovnávat naprosto rozdílné filmy, srovnávat nesrovnatelné. "Tak kdo je lepší: van Gogh, nebo Gauguin? Je to cirkus, ale lidi mají rádi cirkus a navíc to pomáhá filmům, protože je to zviditelňuje. Mluví se o nich, probouzí to zvědavost. Takže to má dobrej efekt," říká Forman.
 Miloš Forman |
