"České večery se osvědčily a budeme v nich pokračovat, původní tvorba je naší prioritou i v budoucnu. Také konkurence už pochopila, že se bez vlastní tvorby neobejde," tvrdí ředitel programu ČT Petr Koliha. Prima už vskutku zavedla komponované české soboty, Vladimír Železný zase nedávno oznámil, že Nova pomýšlí znovu na vlastní český seriál.
Komerční stanice si přitom stěžují, že nemají přístup k archivu předlistopadové ČST, jenž zůstal dnešní ČT, a Kavčí hory odtud v nouzi loví spolehlivé veterány - seriály Chalupáři či Nemocnici na kraji města; ty i při letošní repríze našly přes milion diváků a ukrojily až poloviční podíl publika.
Koliha oponuje, že ostatní stanice přístup do archivu bývalé ČST mají: "Existuje veřejný ceník přístupný v Telexportu a s Primou právě probíhají jednání o nákupu některých starších pořadů."
Výzkumy ukazují, že tuzemské seriály stojí ještě nad tuzemskými filmy. Kam se hrabe na Růženku i nejúspěšnější letošní snímek, komedie Stůj, nebo se netrefím; té téměř dva miliony lidí vybojovaly poloviční podíl na publiku. Hity Vesničko má středisková či Báječná léta pod psa měly - podobně jako americký Uprchlík - podíl kolem 40 procent a kolem 1,5 milionu diváků. V nejúspěšnější desítce filmů ČT zůstal jeden americký, Policejní akademie na sedmém místě, jinak jde o tituly české.
"Nicméně český film už není takovou atrakcí," říká šéfproducent převzatých pořadů ČT Jan Rubeš před podzimním nákupem starších snímků pro příští rok. "I když mají zajímavý efekt - třeba u pátečního cyklu komedií století vždycky prudce vyskočí čísla, jakmile skončí Milionář na Nově. Lidé ty starší filmy už znají, takže klidně do děje vstoupí v polovině."
Nákupy českých filmů vyrobených od půli šedesátých do konce devadesátých let bývaly dramatické, dokud se o ně televize praly při dražbách. Dnes, kdy s těmito snímky obchoduje Bonton, se aukce už nedělají, vedou se přímá jednání, ceny jsou stálé, nezvyšují se. "Přesto: když spočítám sumy za nákup filmů a ceny našeho seriálu, který máme k dispozici navěky, říkám - točme seriály!" míní Rubeš.
Na seriálové půdě je tedy "českost" ještě výraznější než na filmové. Karel Zeman z výzkumu ČT zdůrazňuje dvě skutečnosti: "Mezi devíti nejúspěšnějšími seriály není ani jeden zahraniční a sedm cyklů z té devítky dosáhlo více než třicetiprocentního podílu na dospělém publiku, takže představovalo nejen pro Primu, ale i pro Novu významný konkurenční prvek." Jednotlivé české dramatické pořady už nevládnou tak jednoznačně jako seriály, ale nezapadnou; pouze - na rozdíl od seriálů - zájem žen nebývá vždy větší než mužů.
Které české pořady dokážou přebít konkurenční nabídku? Zeman našel tři příklady, které nikdy nezklamou. "Původní seriál, v němž každý najde něco o sobě či o svém okolí, v němž svinstvo je poraženo a spravedlnosti se dostane, byť až posléze, zadostiučinění a který pobouří intelektuály. Dále původní film; nemusí jít o velkofilm jako Tmavomodrý svět, stačí něco na způsob Pelíšků - o hrdinských nehrdinech či naopak. A přímé přenosy hokejových a fotbalových zápasů o medaili, nejlépe zlatou, hraných pochopitelně a jedině českou reprezentací na vrcholných světových událostech - což považuji za přirozenou profylaxi zdravého národního organismu, kterému zakomplexovaní vyznavači sebemrskání předhazují čecháčkovství," uvažuje napůl s úsměvem Karel Zeman.
Komerční stanice si přitom stěžují, že nemají přístup k archivu předlistopadové ČST, jenž zůstal dnešní ČT, a Kavčí hory odtud v nouzi loví spolehlivé veterány - seriály Chalupáři či Nemocnici na kraji města; ty i při letošní repríze našly přes milion diváků a ukrojily až poloviční podíl publika.
Koliha oponuje, že ostatní stanice přístup do archivu bývalé ČST mají: "Existuje veřejný ceník přístupný v Telexportu a s Primou právě probíhají jednání o nákupu některých starších pořadů."
Výzkumy ukazují, že tuzemské seriály stojí ještě nad tuzemskými filmy. Kam se hrabe na Růženku i nejúspěšnější letošní snímek, komedie Stůj, nebo se netrefím; té téměř dva miliony lidí vybojovaly poloviční podíl na publiku. Hity Vesničko má středisková či Báječná léta pod psa měly - podobně jako americký Uprchlík - podíl kolem 40 procent a kolem 1,5 milionu diváků. V nejúspěšnější desítce filmů ČT zůstal jeden americký, Policejní akademie na sedmém místě, jinak jde o tituly české.
"Nicméně český film už není takovou atrakcí," říká šéfproducent převzatých pořadů ČT Jan Rubeš před podzimním nákupem starších snímků pro příští rok. "I když mají zajímavý efekt - třeba u pátečního cyklu komedií století vždycky prudce vyskočí čísla, jakmile skončí Milionář na Nově. Lidé ty starší filmy už znají, takže klidně do děje vstoupí v polovině."
Nákupy českých filmů vyrobených od půli šedesátých do konce devadesátých let bývaly dramatické, dokud se o ně televize praly při dražbách. Dnes, kdy s těmito snímky obchoduje Bonton, se aukce už nedělají, vedou se přímá jednání, ceny jsou stálé, nezvyšují se. "Přesto: když spočítám sumy za nákup filmů a ceny našeho seriálu, který máme k dispozici navěky, říkám - točme seriály!" míní Rubeš.
Na seriálové půdě je tedy "českost" ještě výraznější než na filmové. Karel Zeman z výzkumu ČT zdůrazňuje dvě skutečnosti: "Mezi devíti nejúspěšnějšími seriály není ani jeden zahraniční a sedm cyklů z té devítky dosáhlo více než třicetiprocentního podílu na dospělém publiku, takže představovalo nejen pro Primu, ale i pro Novu významný konkurenční prvek." Jednotlivé české dramatické pořady už nevládnou tak jednoznačně jako seriály, ale nezapadnou; pouze - na rozdíl od seriálů - zájem žen nebývá vždy větší než mužů.
Které české pořady dokážou přebít konkurenční nabídku? Zeman našel tři příklady, které nikdy nezklamou. "Původní seriál, v němž každý najde něco o sobě či o svém okolí, v němž svinstvo je poraženo a spravedlnosti se dostane, byť až posléze, zadostiučinění a který pobouří intelektuály. Dále původní film; nemusí jít o velkofilm jako Tmavomodrý svět, stačí něco na způsob Pelíšků - o hrdinských nehrdinech či naopak. A přímé přenosy hokejových a fotbalových zápasů o medaili, nejlépe zlatou, hraných pochopitelně a jedině českou reprezentací na vrcholných světových událostech - což považuji za přirozenou profylaxi zdravého národního organismu, kterému zakomplexovaní vyznavači sebemrskání předhazují čecháčkovství," uvažuje napůl s úsměvem Karel Zeman.
|
Jak sledujeme naše Růženky |
|
Podle Karla Zemana z výzkumu ČT lze vztah českého publika k původním českým dramatickým seriálům ukázat modelově právě na odezvě provázející Šípkovou Růženku. Jací tedy jsme? |
| Podle pohlaví: původní seriál vyhledávají více ženy než muži. |
| Podle věku: nejmenší odezva je mezi nejmladšími do 24 let, největší ohlas vykazují diváci od 55 let výše. Nejpozoruhodnější skupinou jsou 25-34letí, kteří při vysoké sledovanosti mívají i největší podíl na publiku, u Růženky větší než dvě třetiny. |
| Podle vzdělání: největší zájem prokazují vysokoškolsky vzdělaní a vyučení bez maturity - s neúplným středním vzděláním. Nejmenší pozornost vyvolává původní seriál u lidí se základním vzděláním. |
| Podle sociálně ekonomického postavení: zmínku zaslouží chování členů rodin s vysokými příjmy a vysokým životním standardem - projevuje se největší sledovaností a famózně vysokým podílem na publiku. Příslušníci rodin s těmi nejvyššími příjmy a nejvyšší životní úrovní vykazují sice nejmenší sledovanost, ale děje se tak při více než 50procentním podílu na publiku. Jiná skupina zase potvrzuje, že televize je nejvýznamnější zábavou chudých. |
| Podle bydliště: nejmenší pozornosti se seriály těší v sídlech jak nejmenších, tak největších; Šípková Růženka však i v nich zaujala více než každého druhého dospělého sedícího u televize. |
| Podle regionů: jen v Praze a severních Čechách byla sledovanost pod 30 procent a podíl na publiku nižší než polovina; na východě a jihu Čech se sledovanost blíží 40, podíl převyšuje 60 procent. |
 Šípková Růženka alias Veronika Žilková se snažila podnikat, hledala svého prince a při tom ještě stihla vrátit České televizi diváky. |
