Ano, rok 2016 v českých kinech se bude opěvovat. Zaznamenal více než 15 milionů diváků, nejvíce od roku 1993. Domácí filmy si z návštěvnosti připsaly skoro třicet procent, do desítky nejúspěšnějších titulů roku se navíc dostaly čtyři české novinky.
Ovšem čtyři z kolika? Ze zhruba sedmdesátky. A to je přesně onen úhel pohledu, který se raději zametá pod koberec.
Pětice úspěšných
Protože do nominací kritiků se z celé velkolepé nadílky vešlo jenom deset distribučních titulů (kromě kategorií vymezených pro snímky šířené jinak než na velkém plátně). Na České lvy, které mají více kategorií a v každé z nich více uchazečů než ceny kritiků, navrhli členové České filmové a televizní akademie sedmnáct děl. Což napovídá, že také pro filmaře stojí tři čtvrtiny loňské produkce mimo okruh jejich pozornosti.
Ale dejme tomu, že umělecké kvality nelze objektivně změřit, zatímco divácký zájem ano, a v něm si přece domácí film tentokrát vyloženě lebedil. Nebo snad ne?
Ze čtyř milionů diváků, které na novinky plus několik obnovených premiér loni národní kinematografie přilákala, si takřka čtvrtinu připsal jediný titul, Anděl Páně 2. Pokračování pohádky nasbíralo vítězných 913 tisíc diváků za jediný měsíc; nyní už jich má přes milion.
To je samozřejmě radost. Nicméně hranici úspěšnosti, za niž se v našich podmínkách považuje alespoň tři sta tisíc diváků, loni zdolalo pouze pět českých novinek. Vedle Anděla Páně 2 ještě životopisná romance Lída Baarová, dvě vztahové komedie – Teorie tygra a Bezva ženská na krku – plus animovaní Lichožrouti.
V nominacích kritiků z nich figurují pouze Lichožrouti a jedinou šancí, za herecký výkon Jiřího Bartošky, ještě Teorie tygra.
Další čtyři české snímky roku 2016 se dostaly nad sto tisíc diváků: pohádka Řachanda a komedie Jak básníci čekají na zázrak, Decibely lásky, Sezn@mka. Žádný z nich ovšem nemá šanci ani na cenu kritiků, ani na Českého lva.
Úctyhodný výkon předvedl nejnavštěvovanější z dokumentů, cestopis Trabantem do posledního dechu se 73 tisíci fanoušků, i portrét Lídy Baarové v režii Heleny Třeštíkové nazvaný Zkáza krásou. Ač běžel i v televizi, do kin na něj přišlo přes 56 tisíc zájemců – mimochodem je to více, než nasbíral jeden z finalistů cen kritiky, skutečný příběh masové vražedkyně Já, Olga Hepnarová.
Kdo zůstal na chvostu
A teď se podívejme na opačný konec žebříčku návštěvnosti. Na tituly, jejichž návštěvnost hesla o mimořádném českém roku zpochybňuje, naopak stvrzuje trend posledních let. Tedy fakt, že kvůli stále rostoucímu počtu titulů přestává být česká premiéra událostí a že digitalizovaná distribuce otevřená všem a čemukoli si diváky sama odhání. Jaké jsou důsledky?
Například ambiciózní přepis románu o hledačích vltavínů, drama Zloději zelených koní, má na kontě 7265 diváků.
Film o teenagerech a jejich vášni pro parkour Ani ve snu! se sice probojoval na Berlinale, doma však našel 6 924 diváků.
V Berlíně se představilo rovněž herecky silné vesnické drama Nikdy nejsme sami; z českých kin vydolovalo 6 101 diváků.
Taxi 121, thriller inspirovaný vraždami taxikářů, patřil k četné kolekci neškolených debutů; jeho skóre činí 5 410 diváků.
Těsně pod pětitisícovou hranicí skončily dva mnohem zajímavější příspěvky, slovensko-český portrét herečky Eva Nová a poslední dílo zesnulého Jana Němce, autobiograficky laděný Vlk z Královských Vinohrad. Mírnou náplastí je skutečnost, že rakousko-české Krycí jméno Holec, které se na témže Němcově životním příběhu jen neobratně přiživuje, skončilo statisticky ještě níž: přišlo na ně 2 980 odvážlivců.
Pokus o povídkovou animaci pro dospělé nazvaný Smrtelné historky zlákal 2 352 statečných, svépomocná legrace party kamarádů Musíme se sejít končí na metě 1 269 diváků.
Ale pořád ještě může být hůř. Namátkou, Montenegro – 830 diváků, Menandros & Thais – 660 diváků, Prach – 580 diváků. Filmový esej Všichni mají pravdu? Karel Floss a ti druzí má v záznamech Unie filmových distributorů jediné představení, na které zavítalo třicet lidí, a režisérská verze snímku Tomáše Vorla Kamenný most se podle hlášení kin hrála celkem sedmkrát s celkovou návštěvností 36 lidí, v průměru pro pět zájemců v sále. Přepočteno na vstupné činily tržby návratu Kamenného mostu 1 680 korun.
Našinci a cizinci
Z neúprosné řeči čísel vyplývá, jak snadné a levné je natočit i uvést do kin cosi podobného filmu, jak málo diváků zajímá domácí tvorba coby celek a jak široký je vlastně pojem český film. Třeba akademici zařadili do hlasování britský Anthropoid, jehož český podíl se omezuje na produkci, lokace a několik herců, ovšem klíčové tvůrčí profese, režie a scénář, české nejsou. Finále Českých lvů se tedy může tvářit světácky a Národní filmový archiv zase záslužně, protože nemusí řešit, že třeba na obnovenou premiéru pamětnické Pohádky máje přišlo deset lidí, celkem za tisíc korun.
Z pohledu filmového průmyslu je rozhodující suma 501 963 610 korun. Tolik loni utržily české filmy v našich kinech. Byť to za desítky anonymních děl oddřelo pár tahounů.
