Právě kouzlo nesmyslu roztáčené v bláznivé smyčce až k absurdním pointám totiž odlišuje Matonohovu show od jiných satirických pokusů. Nudí, pokud se podle jejich vzoru drží moderátor domácké pěny dní, počínaje Okamurovou SPD a konče Zemanem, byť ho napodobuje lépe než celá armáda imitátorů.
Utahovat si z prezidenta je už stejně laciné a otřepané jako snímek rozeklané skály v podobě obřího zadku, neúnavně vestřihávaný všude tam, kde by měl divákovi společně s umělým smíchem podsunout vědomí, že to tedy byla obrovská „p.del“.
Ale čím více se Matonoha odbrzdí, odpoutá a odváže od rodné hroudy, tím zábavnější veletoče hodné dadaistů vytváří. V čele s teorií migrace odvozené od úmrtí královny limonád Rosamunde Pilcherové, v jejímž důsledku Němci utíkají do Británie ohrožené úbytkem sběračů jahod a Angela Merkelová si podobně inspirativní romanci pro Damašek objedná od Michala Viewegha.
Do nadšeně rozvíjené kauzy se vkládá nekorektní zpravodaj tu z Berlína, kde se ztrácí mezi mešitami, tu z Nevady s omluvou, že tady sice sběr jahod neřeší, ale zase mají jakési problémy s raketami. Zkrátka bezuzdná hra ctí půvab nonsensu, ovšem od diváka žádá o něco větší rozhled než Kameňák.
Místy se sice nechává unést vlastními prostředky, například při opakovaném vtipu ve stylu „ztraceno v překladu“, ale jindy z mnohomluvnosti vytesá milou jazykovou hříčku jako „hnutí teplometů“ neboli homosexuálů brojících proti náklonnosti Donalda Trumpa a Kim Čong-una, jelikož jsou škaredí.
Zkrátka pořadu Week and Show Tomáše Matonohy lze dát i napodruhé šanci: jednak trvá únosnou půlhodinku, jednak se v příštím dílu vedle pracovních podmínek v podniku Vodňanské kuře hodlá zaměřit na novou politickou stranu Jaromíra Soukupa. A to zní slibně, protože karikaturou moderátora už nyní Matonoha přebíjí Soukupa rozdílem tříd.
