RECENZE: Spisovatelka Austenová přezrává a plesniví mezi zavařovačkami

Divadlo Viola se ve hře Zahrada Jane Austenové snaží nahlédnout do života slavné anglické spisovatelky. Ta spolu s matkou a sestrou řeší v jednom venkovském domě svůj nenaplněný osud mezi džemem a zavařovacími sklenicemi.

Autorka Lenka Lagronová na svou zatím poslední hru láká slovy: "Budeme čistit, okrajovat, vyhazovat nahnilé, zavařovat, sušit, drtit a vymačkávat."

Vzala si za cíl vyrovnat se s postavou anglické spisovatelky Jane Austenové. Činí tak pohledem do kruhu jejích nejbližších, nechává nahlédnout do společné domácnosti, kde Jane (Apolena Veldová) spolu se sestrou Cassandrou (Lucie Štěpánková) a starou matkou (skvělá Marie Málková) předčasně dožívají svůj život.

Austenová je pohledem Lagronové zatvrzelá žena, která bojuje s předsudky klevetivých sousedů i lítostivostí své matky. Se strašidlem nenaplněného života se vyrovnává psaním. Nechce být slavná ani bohatá, spíše jen sama sobě dokazuje, že pro ženu spoutanou osmnáctým stoletím nemusí být jediné východisko rodit děti a pečovat o manželovu košili.

Zahrada Jane Austenové

75 %

Divadlo Viola

premiéra 26. března 2014

režie: Radovan Lipus

hrají: Marie Málková, Apolena Veldová, Lucie Štěpánková

I když všechny tři ženy zanesl do této situace různý osud, jsou si ve chvílích strávených u stolu podobné. Matka vzpomíná na manžela a odsuzuje Jane jako "chytrou hlavu, která nekonverzuje", a "pohrabáč, kterého se všichni bojí". Naivní Cass pak prostřednictvím Janiných postav zoufale sní  o své vlastní tragické lásce.

Vedle citové neukotvenosti spojuje ženy i ovocný sad, jehož plody rok co rok zpracovávají. Režie Radovana Lipuse proto využívá motivu zavařovacích sklenic. Na stole jich stojí desítky, ženy nad nimi hořekují, hádají se, ale i smějí, tančí a popíjejí z nich víno. Co na tom, že se nějaká rozbije.

"Nakonec nás ten džem přežije. Už si taky připadám jako zavařenina," zní z pódia. "Jsme prostě staré, zralé, přezrálé. A jde na nás plíseň," hodnotí matka. Přes její skepsi hra nevyznívá negativně a dává divákovi naději, že se ovocné plody urodí i napřesrok. A to není málo, i když se tady o životě Austenové vlastně nic nového nedozvíme.