Před románovým Shakespearem se Břetislav Hodek pocvičil na majoru Kočkovi

Břetislav Hodek se poprvé setkal s Williamem Shakespearem, když studoval kvartu anglického gymnázia v Praze. Představení Zkrocení zlé ženy s Korbelářem a Štěpničkovou v hlavních rolích jej ohromilo. Rovnou z divadla šel na Národní k Topičovi a koupil si levné vydání Romea a Julie v angličtině za 6 korun. "Náš učitel přistoupil k probírání Shakespeara se slovy: A nyní Shakespeare to musíme zvládnout za deset minut, jinak je to na celý život," vzpomíná Hodek. On sám si vybral druhou možnost.

Zatím posledním plodem této osudové volby je čerstvě vydaná kniha Příběh mladého Shakespeara, v níž zachytil románovou formou - avšak s detailní znalostí reálií - dětství a mládí alžbětinského dramatika.
Širší veřejnost si jméno Břetislava Hodka spojí spíše s modrými deskami několikasvazkového Velkého anglicko-českého slovníku, který zůstává od svého prvního vydání v roce 1984 nedostižnou a dosud nepřekonanou příručkou svého druhu. Hodek je však také podepsán pod překlady třinácti Shakespearových dramat a jeho kompletních sonetů, či pod českými titulky zde postupně uváděného shakespearovského televizního cyklu stanice BBC.
"Po studiích na filozofii jsem pracoval v nakladatelství Vyšehrad, pak v Artii, když v roce 1967 přišla z Academie nabídka, abych se s Karlem Haisem podílel na přípravě slovníku," popisuje Hodek, jak se dostal ke spoluautorství díla, jež ohmatává v každodenním zápase s anglickými texty již druhá či třetí generace uživatelů a kterému se leckde prostě říká Hais - Hodek. S kolegou Haisem tenkrát v Academii sdíleli společný pracovní stůl. "Když pracoval jeden, druhý si připravoval věci doma.
Takže na své vlastní překládaní jsem měl tehdy mnohem více času než kdykoli jindy." Nicméně tak jednoduché to zase nebylo. "Práce na slovníku je záslužná, ale ohlupující," cituje Břetislav Hodek Josefa Jungmanna a sám přidává: "Práce lékaře, duchovního a slovníkáře nikdy nekončí - vždy je tu vědomí, že byste mohl pokračovat." Dnes slovník občas Hodkovi nastaví zlomyslné zrcadlo. "Teď překládám z angličtiny pro nakladatelství Paseka rozsáhlý Shakespearův životopis a například pro různá synonyma po slovníku často sáhnu," říká. Potěšitelné je, že žádanou radu zde zpravidla opravdu najde - už méně příjemné je vědomí, že před třiceti lety všechna ta slova jednoduše lovil z hlavy.
Na Shakespeara, konkrétně na hry Konec vše napraví a Večer tříkrálový, si jako překladatel poprvé troufl společně s Františkem Hrubínem. "Prostě se nám překlady některých kolegů nelíbily, tak jsme to zkusili sami." Mnozí to pak zase zkusili a jistě zkusí po Hodkovi. "Takový už je Shakespeare. Jsem sice sám proto sobě, a dokonce si myslím, že každá další inscenace by měla vycházet z nového překladu," míní Hodek. S nadsázkou tvrdí, že Shakespeare tu ještě nenašel vskutku kongeniálního překladatele.
Vydání knihy Příběh mladého Shakespeara v nakladatelství ELK jen o několik málo dnů předstihlo Hodkovy pětasedmdesáté narozeniny. Je rád, že románová biografie, jež ukazuje Shakespearův život až do chvíle, kdy se proslavil hrou Richard III., spatřila světlo světa. Zároveň chce ještě víc.
"Už od studentských let spřádám plán na velký román o celém Shakespearově životě." Chtěl začít psát už mnohem dřív, ale nevěděl, zda vůbec zvládne prózu. Aby se tedy procvičil a přesvědčil, napsal několik čtenářsky úspěšných detektivek o majoru Kočkovi.
"Druhý díl knihy mám už složený v hlavě, potřebnou literaturu nachystanou.
Teď už jen vše stihnout," přeje si. Sám Shakespeare je mu prý svou psavostí i tvůrčím apetytem dobrou inspirací.