Zvláštně napsaný název shrnuje hlavní témata nejnovější režie zdejšího uměleckého šéfa Jana Mikuláška. Půjde především o snění a o svět Hanse Christiana Andersena. Jeho pohádky i deníky se pro inscenaci staly základem, tvůrci do nich však přimíchali herecké zkušenosti se sněním i osobní zážitky.
„Hledali jsme souvislosti mezi Andersenovými pohádkami a příběhy herců, když byli malí. Zajímal nás samozřejmě také Andersen samotný, v inscenaci se objeví několik fragmentů ze spisovatelových deníků,“ přibližuje režisér svou koncepci.
„Přispěla jsem vším, co mě nějakým způsobem ovlivnilo. Jsou tam strachy, vnímání sebe sama z pohledu dítěte i dospělého. Všeobecně nejde úplně o pozitivní myšlenky, přece jenom sám Andersen byl osoba komplikovaná,“ uvažuje herečka Jana Plodková.
Podle ní AnderSen vzniká naprosto stejným způsobem jako předchozí kusy Požitkáři, Hamleti a Posedlost. „Jediný rozdíl je v míře odhalení. Teď jsme šli hlouběji, v předchozích představeních jsme měli možnost se za cokoliv schovat,“ říká herečka.
„Já jsem Andersenovy pohádky milovala. Upřímně spíše díky Trnkovým obrázkům. Proto jsem nejraději snila o Malence a četla ji nejčastěji. V inscenaci není, protože to byla nejpozitivnější pohádka ze všech,“ dodává Plodková, která tu účinkuje i s Petrem Čtvrtníčkem.
Po smrti, herectví a lásce si scéna zvolila snění a opět tak činí svou originální formou vršící asociace a drobné příběhy do rozmanité mozaiky. Nebude se však opakovat? „Ne, to opravdu nehrozí, i když je tu samozřejmě vědomá návaznost. AnderSen je ovšem mnohem osobnější a intimnější, výsledný tvar je, troufám si říct, svobodnější, nespoutanější,“ srovnává Mikulášek.
