Když cenu přebírala, vrátila se na jeviště „zlaté kapličky“, kde působila od poloviny 50. let. „Tento prostor je nabitý těmi nejkrásnějšími zvuky – já to tak cítím. Jsem ráda, že mě Herecká asociace tímto oceněním tak trochu vrátila k vám, hercům,“ řekla Tomášová, vdova po slavném režisérovi Otomaru Krejčovi. Tomu také vzdala hold: „Děkuji mu za životní radost, kterou jsem cítila, když jsem se směla podílet na jeho osudovém divadelním vyznání,“ uvedla.
Na tuzemské první scéně – v pražském Národním divadle – se Tomášová poprvé objevila v roce 1952 jako Aňa v Čechovově Višňovém sadu. Vytvořila tam na čtyři desítky rolí klasického i moderního repertoáru. Herečka tehdy představovala dívčí generační typ z přelomu 50. a 60. let 20. století. Pomáhal jí v tom i zjev, působící dojmem dívčí křehkosti a zranitelnosti.
Jejím častým hereckým partnerem býval Jan Tříska. Spolu ztvárnili například titulní role v jedné z nejslavnějších shakespearovských inscenací v dějinách českého divadla: Romeo a Julie v režii Otomara Krejči z roku 1963. Přípravy a zkoušky již legendární inscenace Národního divadla pak zachytil na filmový pás Radúz Činčera. Středometrážní umělecký dokument vznikl pod názvem Romeo a Julie 63.
Tomášová se narodila v roce 1929 v Dobrovici u Mladé Boleslavi. Divadlo milovala od dětství a tak se po maturitě přihlásila na DAMU. Po jejím absolvování (1952) a krátkém působení v divadlech v Jihlavě a v Plzni zakotvila v roce 1955 v Národním divadle. V roce 1965 pak přešla do nového Divadla Za branou, které založil Krejča a kde spolu s Třískou patřila k hlavním protagonistům. Excelovali například v inscenaci Kočka na kolejích.
V roce 1972 byla ale činnost této scény z politických důvodů zlikvidována. Tomášová v roce 1977 odmítla podepsat takzvanou antichartu a poté ji totalitní režim na jeviště už nepustil: až do roku 1990 se mohla věnovat jen umělecké recitaci v Lyře Pragensis. Na scénu se tak vrátila až po listopadu 1989 – ovšem obnovené Krejčovo divadlo, Divadlo za branou II, přetrvalo jen do roku 1994.
Tomášová si zahrála v pětatřiceti celovečerních či televizních filmech. K nejznámějším patří Anna proletářka (1952), Strakonický dudák (1955) či Morálka paní Dulské (1957). Role v dramatu Taková láska (1959) jí vynesla ocenění za nejlepší herečku roku v divácké anketě. V roce 1982 se po dlouhé době objevila v menší roli ve snímku Poslední vlak. Zahrála si v komedii Čarodějky z předměstí (1990) nebo v baladickém snímku Minulost (1998). O rok později ji pak režisér Vladimír Michálek obsadil do krátkého televizního dramatu Jistota.
Jedné z nejnadanějších hereček své generace byl v roce 2016 udělen titul Dáma české kultury, ocenění pro osobnosti, které mají podíl na rozvoji duchovních, etických či kulturních hodnot ve společnosti. V roce 2011 získala také cenu krajanské Společnosti pro vědy a umění.
Tomášová v roce 2017 vydala knížku Věřit napsaným slovům, která má formu jakési koláže poskládané ze vzpomínek. Je přepisem deseti dílů rozhlasového cyklu, který Český rozhlas vysílal v roce 2013.
