Kateřina Macháčková křtila knížku s názvem Zpověď kudrnaté režisérky, v níž Eva Toulová popisuje úskalí svojí profese. „Potkaly jsme se při práci, ale sleduji na sociálních sítích i její osobní aktivity, cestopisy, práci s postiženými... Zajímá mě,“ říká herečka.
Sama zažila všelijaké režiséry. „Točila jsem s Jaromilem Jirešem, Františkem Filipem, Hynkem Bočanem i Otakarem Vávrou. A na divadle jsem pracovala například s Václavem Lohniským, Janem Grossmanem a Otomarem Krejčou. Ti všichni byli báječní. Ale potkala jsem i takové, hlavně v divadle, kteří svou práci neuměli,“ prozradila.
„I na to připravuji svoje studenty na konzervatoři. Klidně se jim může stát, že narazí na neschopného režiséra nebo nefungujícího hereckého partnera. Zažila jsem to mnohokrát. Kolega mi vyznával lásku a koukal mimo mě. Zprvu jsem byla bezradná, ale pak jsem si řekla, že si tu scénu vymyslím bez režiséra i bez toho partnera a v podstatě to zahraju i za něj,“ říká.
Byli i tací, kteří po ní chtěli, aby pro roli něco obětovala. Lákali ji do postele. „Jeden známý režisér tím byl vyhlášený. Odmítla jsem a pak už mi žádnou roli nenabídl. Často jsem ale nebyla jejich typ, naštěstí. A mnohokrát jsem ani nepoznala, že po mně někdo jde. Já byla v tomhle trošku zpožděná. O panenství jsem přišla až v jedenadvaceti, protože máma mě strašně hlídala. A hned jsem otěhotněla,“ směje se.
Výjimečným režisérem pro ni zůstává ještě třiadvacet let po smrti její otec Miroslav Macháček. „Osobně jsem ho jako režiséra nezažila, ale od kolegů vím, že byl nejen kreativní, ale i nervní, hysterický a impulzivní. Takže jedni ho milovali, druzí nenáviděli. Ale na druhou stranu dovedl pochválit a ocenit, když se herci něco povedlo. Na jeho představení pamětníci vzpomínají dodnes,“ prozradila.
O tátovi, se kterým měla spíš kamarádský vztah, už vydala tři knihy. Zápisky z blázince I a II, a Téma Macháček. Vycházela přitom z deníků, korespondence a poznámek, které po sobě zanechal. Před kamerou se s ním setkala při natáčení filmů Vinobraní a Dva lidi v Zoo.
„Na Vinobraní se mě ptal: ‚Už ti produkce zařídila hotel? Už jsi obědvala?‘ Projevoval se jako nejstarostlivější otec na světě, přitom jsme delší dobu nebyli ve spojení. Ale on to myslel upřímně,“ vzpomíná. „Ve filmu Dva lidi v ZOO jsme měli scénu, kdy nás s Jitkou Smutnou vezl gazíkem k rodící krávě. Málem jsme se vybourali a já si v duchu říkala: Ještě že nemá auto ani řidičák. A večer po natáčení mi táta volal: ‚Káťo, včera jsem si koupil svůj první vůz.‘“
Jako herce si ho považovala. A nejen ona. „Jan Kačer nedávno vzpomínal, jak nenáviděli, když táta na čtené zkoušce hercům předehrával, protože byl vždycky lepší než oni,“ řekla.
Knih o otci by Kateřina Macháčková mohla napsat víc, materiálu by měla dost, chybí jí ale čas. Na repertoáru má tři monodramata. Jeden německý život, který stejně jako Show Dr. Ruth hraje v Divadle v Řeznické a Milostné preludium, jež je k vidění ve Werichově vile.
Hrát v nich pro ni není vůbec jednoduché. „Musím se na každé vystoupení den dva připravovat, osvěžit si text, protože je hraji jednou za měsíc, někdy i za dýl. A když je to za mnou, následující den jsem vyřízená,“ vysvětluje Macháčková.
Nikdy by nečekala, že bude mít na stará kolena tolik práce. „Jezdím s představením Nejstarší řemeslo, které režíroval můj syn, pak mám občas nějakou besedu a k tomu učím na konzervatoři,“ prozradila.
Syn, režisér Petr Svojtka ml., ji udělal trojnásobnou babičkou a od dcery Heleny Zmatlíkové, vnučky stejnojmenné slavné ilustrátorky, má Emu. Na vnoučata herečce moc času nezbývá. „Vídáme se hlavně o víkendech. Mají taky dost kroužků přes týden,“ dodala Kateřina Macháčková.
