Patrně nejslavnější Moliérův text má v Divadle na Vinohradech dlouhou tradici inscenování, třeba v roce 1971 zde v hlavní roli zářil Miloš Kopecký. Na jevišti této velké pražské scény se nyní slavná role stala velkou příležitostí pro Aleše Procházku.
Ten se jí chopil se vší vervou, jakou by zkušený, jevištěm i dabingem ošlehaný herec na vrcholu sil měl oplývat a oplývá. Procházkovi v titulní roli patří celý sál a diváci se mohou vysloveně těšit na slavný monolog okradeného Harpagona.
Ostatní herci mu zdatně sekundují, vynikne zejména Aleš Petráš v roli syna Kleanta i Eliška Jany Kotrbaté. Role Anselma pak sedí komickému naturelu Václava Svobody. Na Vinohrady se s Lakomcem vrací i režisér Pavel Khek, který zde nedávno zaujal povedenou inscenací Je třeba zabít Sekala.
RECENZE: Sekal na Vinohradech se vydařil, i přes slabé statkáře |
Zdejší Sekal, který se bohužel v prosinci dočká derniéry, byl ostatně ideální látkou do této velké pražské scény. Kopíroval zdejší dramatickou linku, zatímco nynější Lakomec kopíruje tu komediální. Tedy linii, která vinohradským ne vždy vychází. Ovšem při vzpomínce na zdejší nedávné Deákovo nastudování Školy žen může divák na Lakomce vyrazit s vědomím, že Moliére zdejšímu humoru sedí.
Khekův Lakomec je zde totiž primárně chápán jako komedie. Režisér dění Harpagonova hrabivého šílenství zasadil do prostor jakéhosi wellness centra, patrně místa jeho podnikání. Takové zadání zjevně nabídlo scénografovi Jozefu Hugovi Čačkovi skvělou inspiraci. Celé scéně vévodí vzdušný dřevěný motiv evokující obložení sauny. I ta se tady ostatně během večera objeví.
LakomecDivadlo na Vinohradech premiéra 20. října 2023 režie: Pavel Khek hrají: Aleš Procházka, Aleš Petráš, Jana Kotrbatá, Ondřej Kraus, Šárka Krausová / Sabina Rojková, Tereza Bebarová, Kryštof Rímský, Jiří Roskot, Václav Svoboda, Jan Battěk, Jan Krafka |
Čačko si pohrál i s kostýmy. Ty jsou naopak výrazně barevné, což příjemně kontrastuje se spartánským vyzněním dřevěného obkladu. Vzniklo tak vizuálně působivé dílo, které zaujme na fotkách i naživo na jevišti. Hůře už ale obstojí v momentě, když se divák začne ptát, proč vlastně Harpagonovy patálie sleduje právě zde. Inscenace žádné wellness vodítko nedává.
Co se zpracování týče, dostane se divákovi standardní činohry s nadstandardními hereckými výkony. Khekův Moliére sází na komediálnost právě skrze hlavní postavy, což je srozumitelné a přístupné zpracování. Několik košilatých vtípků publikum jistě zvládne.
Více než dvouhodinové představení tak příjemně plyne. Narušují jej jen dopsané vstupy Mistra Šimona v podání Jana Battěka. Ač nepostrádají švih a jsou poměrně krátké, nebyla osvěta týkající se finanční gramotnosti vůbec třeba. Tu přece nese Moliérův Lakomec sám o sobě.
