RECENZE: Sekal na Vinohradech se vydařil, i přes slabé statkáře

Trefou do černého se zdá být inscenace známého příběhu Je třeba zabít Sekala v pražském Divadle Na Vinohradech. Scénář Jiřího Křižana pro oceňovaný film Vladimíra Michálka z roku 1998 upravil pro divadelní potřeby Martin Františák.

Tedy tvůrce, který (nejen) na Vinohradech zaujal moderní inscenací vesnických dramat. Františákova práce tak podtrhuje tezi, že Křižan v Sekalovi navázal na bratry Mrštíky a jejich klasiku.

Režisérem vinohradské inscenace je Pavel Khek, který využil zajímavě řešené scény Michala Syrového. Té vévodí nakloněná dřevěná plošina s křížem na vrcholu a dále funkčně rozdělený prostor, který bez velké práce dává divákovi tušit interiér kostela, hospody i kovárny.

„Vždy se najde parchant, který zneužije situace.“ Vinohrady zabijí Sekala

Vesnický western z protektorátní Hané ovšem primárně stojí na hereckých výkonech. Film svého času zaujal dusivou atmosférou vrcholného léta, kde se prach z polních cest doslova hmatatelně lepil na upocených čelech místních sedláků. V tomto je divadelní verze samozřejmě uměřenější, o to víc ale musí zaujmout herci svými rolemi.

V případě ústřední dvojice se to povedlo. Tomáš Dastlík podává „luterána“ Juru Barana zachmuřeně, zamlkle, s dávkou tajemství. Marek Holý pak ve své patrně dosud největší roli představil svého Sekala jako prolhaného vejlupka, který se však přes svou hadovitost dokáže opřít o své fyzično i zkušenosti z války. Mezi nejlepší momenty večera tak patří jejich setkání v kovárně těsně před osudovým večerem u křížku.

Výmluvná polarita

Je třeba zabít Sekala

75 %

Divadlo Na Vinohradech

premiéra 8. dubna 2022

režie: Pavel Khek

hrají: Tomáš Dastlík, Marek Holý, Daniel Bambas, Šárka Vaculíková, Eva Režnarová, Viktor Javořík, Aleš Procházka, Ondřej Kraus, Svatopluk Skopal, Dominick Benedikt / Aleš Petráš, Pavel Rímský, Jaroslav Satoranský, Jiří Šesták, Zdeněk Palusga, František Skřípek, Stanislav Moskvin, Barbora Poláchová, Barbora Vágnerová / Sára Černochová

Emotivně svou roli kněze prožívá Daniel Bambas. Mimo tuto trojici však ostatní výkony tolik netáhnou. Viktor Javořík si se specifickým Záprdkem mohl pohrát více; zásadní rada pantátů pak vůbec působí mdle. Ač jsou jejími členy herci jako Pavel Rímský či Jaroslav Satoranský, tvůrcům se v sestavě statkářů nepovedlo vytvořit dostatečně klidnou protiváhu k energii dua Baran – Sekal.

Právě tato výmluvná polarita patří k největším přednostem Křižanova námětu. Sedláci sice pronášejí své „Je třeba zabít Sekala“ s dostatečným důrazem, celkově ale jejich společný part postrádá dynamiku a představení nepomáhá.

I přesto se ale na Vinohradech podařilo vytvořit povedenou inscenaci, která by měla nalákat. Známá předloha, srozumitelné domácí téma, zajímavá scéna i silné herecké výkony v hlavních rolích. Důkazem budiž zcela zaplněné hlediště při pondělní repríze.