RECENZE: Záchvaty a třaskavý střet protipólů oživují poctivého Idiota

Nastudování Idiota v pražském Rokoku nabízí uctivé zpracování látky s několika režijními bonusy a především dobrými hereckými výkony.

Kníže Myškin náhle padá na zem, kde se zmítá v dlouhém záchvatu epilepsie. Stav jeho mysli dokresluje změť blikajících světel, která ovládá celou scénu. Působivý moment diváky ještě více vtahuje do děje a v jinak poklidné inscenaci působí jako pověstný blesk z čistého nebe.

Slůvko „poklidná“ však neznamená, že by nová divadelní adaptace Dostojevského Idiota, kterou pro pražské Divadlo Rokoko zrežíroval Pavel Khek, byla nezáživná. Spíše se poctivě a uctivě drží předlohy. A to je, jak známo, u ruských klasiků bod k dobru.

Khek před premiérou upozorňoval, že jeho Idiot tak trochu rezignoval na pravidla času a prostoru. Pravda je to jen zčásti. Diváci se skutečně v úvodu stávají svědky vraždy Nastasji Filippovny (Nina Horáková), tedy činu, kterým Dostojevského román vrcholí. Vědomí tohoto skutku se zlověstně táhne celou inscenací. Od úvodní cesty vlakem až po finále tak visí pachuť zoufalého Rogožinova jednání nad pódiem a neustále připomíná, že to neskončí dobře.

Dva protiklady

Jinak se však hraje zcela podle pravidel. Aleš Bílík překvapil nejen mrazivě autentickým nastudováním Myškinovy nemoci, ale i celkovou kresbou charakteru tohoto prostinkého knížete, který chce být s každým zadobře a naplno upřednostňuje potřeby ostatních před svými. Nadčasový Dostojevského motiv, kdy se sebestřednost Petrohradských o čistotu Myškina postupně rozbíjí, z nastudování přímo čiší.

Ve scénách Myškinova příjezdu do města a hlavně prvního setkání s Jepančinovou (Stanislava Jachnická) a jejími dcerami Bílík působí kouzelně rozpačitě. Protikladem mu je rtuťovitý Rogožin v podání Jiřího Hány.

Idiot

80 %

Divadlo Rokoko

premiéra 10. března 2018

režie: Pavel Khek

hrají: Aleš Bílík, Jiří Hána, Nina Horáková, Petra Tenorová, Michael Vykus, Viktor Dvořák, Stanislava Jachnická, Milan Kačmarčík, Zdeněk Dolanský, Tereza Krippnerová, Anna Suchánková, Vilém Udatný

Ten svou postavu pojímá jako zoufalého milence, který má navenek za všech okolností situaci pod kontrolou, uvnitř jej však sžírá ještě větší nejistota než Myškina.

Hána s Bílíkem svým protipólným jednáním dodávají inscenaci na třaskavosti a v momentech, kdy se nastudování začíná táhnout, jí dopřávají potřebný švih. Z hereckých výkonů je třeba vyzdvihnout také výraz Aglaji. Petra Tenorová ji pojala jako romantickou, ale tajuplně sebevědomou dívku, která stojí plně v protikladu k iritujícímu chování Nastasji Filippovny.

Krom časového přehození závěrečného činu tak Idiot v Rokoku nabízí poměrně klasické zpracování. Pro neznalé předlohy je ideální k seznámení s dílem, těm znalým poslouží jako zajímavá ilustrace jednoho z nejdůležitějších děl Fjodora Michajloviče Dostojevského.