Jubilejní třicátý ročník Cen Thálie využili tvůrci sobotního večera a moderátorka Světlana Witowská k připomenutí nejrůznějších statistik týkajících se tohoto divadelního ocenění. Patrně poprvé se ale až nejspíš letos stalo, že by v jedné kategorii byli nominováni sourozenci. Výkony Hany Holišové a Michaely Horké totiž oběma sestrám vynesly nominaci v kategorii muzikál. Radovat se však mohla jen jedna.
Jak jste se sestrou Michaelou reagovaly na zprávu, že jste obě nominované?
Nevím, jak sestra, ale já zareagovala s radostí. Přijde mi to úžasné. Nevím, jestli to tu už někdy bylo, a přijde mi to strašně hezké.
Jednu Thálii už máte z roku 2012. Přála jste to tedy tentokrát sestře?
Ano, přesně tohle jsem si říkala. Ať mají radost zase jiní. Na druhou stranu mne vítězství potěšilo, mám radost za celý náš tým, který Martu vytvořil. Je to krásné představení.
RECENZE: Ten soud vám nezávidím, žertovala Kubišová po premiéře Marty |
Marta je z pohledu diváka velice nezvyklé dílo na pomezí muzikálu, činohry a recitálu. Kam byste jej řadila vy?
Je to nějaká forma hudebního divadla. A to forma, která mi neskutečně imponuje a vyhovuje. Vedle kvalitní muziky má totiž i velice silný příběh postavený na reálné, stále žijící osobnosti. Je to vlastně součást naší historie. Rozhodně tedy nejde o jen tak pospojované písničky.
Marta Kubišová se byla osobně podívat na obou premiérách. Cítila jste nějakou specifickou zodpovědnost, když jste hrála někoho, kdo se na vás při tom dívá?
Myslím, že jsme všichni cítili obrovský pocit zodpovědnosti. Říkali jsme si, že tu přece hrajeme o jejím životě. Paní Kubišová je přitom neskutečně velkorysá a strašně nám fandila. My to hrozně prožívali a ona měla ten svůj velký nadhled. Všechno má už zažito, odžito, zpracováno.
Thálii mají Savka či Pechlát, čestné trofeje Vášáryová, Suchý i Uhde |
Mluvila jste s ní už během příprav?
Měly jsme tu možnost, ale nakonec jsme se dohodly, že to necháme být a že se potkáme poté.
A co vám tedy následně řekla?
(hlasem Kubišové) Ježišmarja, chudáci malí, tolik práce jste s tím měli! No to je strašný, ale jste šikovní!
Byla nadšená, chválila nás a říkala, že se bavila. Byla v tom nejlepším slova smyslu obyčejná a normální.
Vzala jste si něco z Kubišové života doslova k srdci?
Je toho spousta. Její příběh je neuvěřitelný a leccos z něj stále nedokážu pochopit. Fascinuje mne třeba její pevnost. Když v závěrečné písni zpívám: „Já s tou tváří neměnnou, já chci pevná v kolenou stát, dál stát.“, mám vždy husí kůži a jsem úplně vyřízená. Marta Kubišová ji takto zpívala v mládí a vůbec netušila, že vlastně zpívá svůj osud. Ona opravdu nikdy neuhnula. To mi přijde fascinující a inspirativní. Jsem profesně i lidsky ráda, že mne taková práce potkala.
Snad jsem Thálii nesebrala českým kolegyním, doufala dojatá Vášáryová |
Porota ocenila, že jste se „pěvecky přiblížila jejímu altu“ – skutečně jste o to usilovala?
Nějakým způsobem jsem se o to pokoušela, ale nechtěla jsem ji přitom imitovat. To je pro mne osobně to nejtěžší – najít zlatou střední cestu, najít tu správnou míru. Ale čím jsem starší, tím jde hlas trošku níž. A barvě pomohlo i to, že jsem kvůli roli musela trošku kouřit. Jinak jsem ale nekuřák.
Co dalšího nyní chystáte?
Rozhodla jsem se pracovně malinko zvolnit. Nabyla jsem dojmu, že je načase. Léto bylo totiž velmi intenzivní, ať už s Martou, s Nocí na Karlštejně nebo natáčením v cizině. Pracuji tedy nyní primárně na svém klidu. Ale už zase začínají představení v Městském divadle Brno: Edith Piaf, Pretty Woman, Spamalot a podobně. A taktéž se chystám na projekt Roztančené divadlo a dále pokračuji se svým big bandem New Time Orchestra.
