Jsme docela tvrdí a Tonda krok udržel, hodnotí syna Hrzánová s Holubem

To nejlepší, co jsme na divadle vymysleli, je hořkosladká komedie, předesílá Bára Hrzánová. Herečka se v pražském Divadle Kalich objeví v právě takové novince Dobře rozehraná partie. Zahraje si zde s manželem Radkem Holubem a poprvé i se synem Antonínem, který dosud působil pouze ve Francii.

Zatrpklý stárnoucí vdovec Fred už dávno propadl pocitu, že nic nemá smysl, rozhodně tedy ne scházet se s ostatními lidmi. Jediným, koho kolem sebe ještě snese, je starý kamarád, který za Fredem dochází na partii šachů. I když se jeho syn snaží, nezmůže s Fredem nic, a ten tak mění hospodyně jak na běžícím páse. Žádná s ním dlouho nevydrží. Až pak jednoho dne přijde Rozalie, která ovšem rozehraje úplně jinou partii, než je ta na čtyřiašedesáti polích.

Pražské Divadlo Kalich láká na svou listopadovou novinku Dobře rozehraná partie jako na skvělou komedii. Naplnit tato slova se bude snažit osvědčená sestava: v režii Lídy Engelové se totiž na zdejším jevišti opět objeví manželská dvojice Bára Hrzánová a Radek Holub.

Rozpaky zmizely

„Upřímně řečeno, text jsem otevíral s mírnými rozpaky, říkal jsem si, co asi může být zábavného na tom, že se dva chlapíci scházejí nad šachovnicí,“ prozradil Radek Holub, pro kterého to bude po Kočce v oregánu, Silnici a Začínáme končit v Kalichu už čtvrtá spolupráce s režisérkou a manželkou. „Ale u této hry jsem se hodně smál hned od prvních stránek. Je v ní všechno, humor, láska, kamarádství, osamělost, smutek i zlost, naštvání i odpuštění,“ slibuje herec, který se představí v ústřední roli Freda.

Podle Báry Hrzánové je Dobře rozehraná partie především optimistické dílo. „Všechny její postavy jsou v nějakém stavu osamění, vnitřního nebo společenského. Všichni jsou tak trochu sami, ať už věkem, vysokými nároky okolí, neschopností vytvořit vztah… a přitom o samotu nestojí. Kdo by taky o ni stál,“ přemýšlí herečka.

„To je téma, které mě zaujalo a které je, myslím, blízké mnohým z nás,“ dodává. Co ale může být na novince vyprávějící o osamění optimistického? „Stejně jako v každé dobré tragédii je správně dávkovaný humor, v každé dobré komedii by měla být špetka nostalgie, trocha smutku. Hořkosladká komedie je to nejhezčí, co jsme na divadle vymysleli,“ pokračuje Hrzánová.

Její Rozalie je prý napůl Němka, napůl Italka, která se zhruba dvacet let po druhé světové válce snaží o nový život ve Velké Británii. „Nemá domov, ať dělá, co dělá, všude je sama. To už musí být člověk hodně silný, aby si dokázal vyvzdorovat na osudu svoje místo v tak roztříštěné společnosti. Ten barevný mix vlastně máme společný. Vždyť já dodneška nevím, co to vlastně znamená, když se, kolikrát tak hrdě, řekne Čech! Jestli jsem v takové chvíli na něco hrdá, tak na pestrý kotlík střední Evropy, ze kterého jsme vzešli,“ zdůrazňuje herečka.

Jsme docela tvrdí

Vedle tradičního manželského setkání zaujme novinka ještě dalšími jmény. Spolu s Lukášem Jurkem a Barborou Mošnovou se na jevišti totiž vystřídají dvě nečekaná jména. Jednak je to Roman Tomeš, který je divákům znám primárně jako muzikálový herec; jedná se o jeho činoherní premiéru. Alternovat navíc bude s Antonínem Holubem, šestadvacetiletým synem Báry Hrzánové a Radka Holuba. Jedná se o jeho první vystoupení před českým publikem, Holub mladší totiž studoval muzikálovou školu ECM de Paris a po jejím dokončení dosud herecky působil jen na pařížských scénách.

„Moc jsem se na to těšila a zároveň si to úplně neuměla představit. Sice spolu léta hrajeme v kapele Condurango, do které jsem Tondu vzala v jeho dvanácti letech, jenže tam je to něco jiného,“ hlásí Hrzánová. „Tonda je už dávno excelentní muzikant, což já nejsem, takže v kapele ho poslouchám na slovo. Na jevišti jde o jiný druh partnerství. Každopádně jsem moc ráda, že jsme se mohli potkat i na divadle,“ dodává.

„Zpočátku jsem byl zvědavý, jestli s námi s Bárou Tonda udrží na jevišti krok, protože si uvědomuju, že to není úplně jednoduché, jsme docela tvrdí v nárocích na práci. A udržel, potěšil mě,“ přiznává pak Radek Holub. „Myslím, že společně s Romanem Tomešem mají za sebou obrovský kus práce,“ dodává hrdě.

Novinka má v Kalichu premiéru ve středu. Autor textu, rakouský dramatik Stefan Vögel, se jí zúčastní osobně.

Kvůli zkoušení s rodiči slyšela Francie šestkrát ne

Rozhovor s Antonínem Holubem

Bára Hrzánová a Antonín Holub v představení Dobře rozehraná partie

Proč jste se rozhodl studovat herectví ve Francii?
Byla to celkem náhoda, chodil jsem na Francouzské lyceum v Praze, skoro všichni spolužáci následně odjeli studovat do zahraničí, mně se vůbec nechtělo a hlásil jsem se zde na DAMU. Tam mě ale dvakrát nevzali a po třetí už jsem to podstupovat nechtěl. Francie byla tedy jasná volba. Našel jsem si tam muzikálovou školu ECM de Paris, kde se mi velice líbila nabídka vyučovaných předmětů, a dostal jsem se na ni hned na poprvé.

V novince se poprvé objevíte na českém jevišti. Je to náhoda, nebo jste si pro svou premiéru cíleně vybral kus s vašimi rodiči?
Určitě to žádný cíl nebyl. Už jsem tu dříve dělal casting na dva muzikály. Jeden se zrušil kvůli pandemii a u druhého konkurz nevyšel. Pak přišla nabídka do Divadla Kalich od paní režisérky Lídy Engelové, kterou napadlo, že by zrovna tuhle vztahovou komedii, chtěla udělat s rodiči a se mnou. Velice rád jsem nabídku přijal. Přišlo mi, že mi to ledacos dá a budu se mít od koho čemu učit.

Co vás na novince Dobře rozehraná partie zaujalo?
Velice mě zaujala bravurnost, lehkost a vtip, s jakými je tato hra napsána. Ačkoliv se jedná o lehkou komedii, otevírá i hlubší témata, rodinné, ale i přátelské vztahy. Práh důstojnosti, který má každá postava jinde, a co se stane, když se tento práh překročí, jak na to daná postava zareaguje. Myslím, že v této hře se může najít téměř každý, ať už je rodičem, synem či dcerou nebo nejlepším přítelem.

Nechal jste si během zkoušení do své práce od rodičů mluvit, nebo toto příslušelo jen režisérce?
Nechal a nenechal. Rodiče jsou skvělí herci s obrovskými zkušenostmi. Přesto jsem se od nich režírovat nenechal, i když to byl někdy boj. Bral jsem všechny rady a nápady, jak být přirozenější, nebo jak vystavět lépe vtip, jako od zkušenějších kolegů. Ale i tak jsem si od toho chtěl nechat odstup, promyslet, jak bych to udělal sám, a popřípadě se zeptal režisérky, která držela otěže pevně ve svých rukou.

Jaké máte další plány? Budete nyní více působit na českých jevištích a nebo nadále spíše ve Francii?
U našeho povolání je to tak, že často práce generuje další práci a bůh ví, kam mě to zavane. Pravdou je, že mám zatím víc představení ve Francii a tam mě to i živí. Pravdou také je, že kvůli tomuto jednomu představení jsem musel odmítnout šest her ve Francii. V těchto dnech ale dělám casting na jeden velký pařížský muzikál. V jednom teď i hraju. Aktuálně je to tak, že hodně přejíždím a cestuju z představení na představení. Prozatím mě to baví a tím, že jsem bez větších závazků, můžu si to prozatím dovolit. Ale kdo ví, kam to všechno povede.