Shakespearův text o římském vojevůdci, který se vrací z války proti Gótům a jako zajatkyni si přivádí gótskou královnu Tamoru a její syny, české divadelníky dráždí už dlouho.
"V té hře je něco, co jí dělá opravdu zajímavou. Když se zeptáte na DAMU, tak tam všichni tu hru mají rádi," říká režisér Ivan Rajmont.
Tesání sochy do řeky
Text má podle režiséra navíc hodně aspektů, které ji předurčují k uvedení právě v dnešní době. Téma krvavé pomsty, jež celý příběh rámuje, je podle něj v "kruté" současnosti mimořádně aktuální.
Svou roli sehrála i náhoda. Když totiž dostal nabídku v Dlouhé pracovat a přemýšlel nad titulem, poslal mu respektovaný shakespearolog Martin Hilský nový překlad Tita. A vzápětí obdržel překlad i od Jiřího Noska.
Kus nakonec nastudoval v Hilského překladu pro Divadlo v Dlouhé. "Jsem přesvědčen, že sem ta hra patří. Jsou tu herci schopní pracovat s nadhledem, což dovoluje dívat se na Shakespeara z různých úhlů," míní Rajmont.
I tak ale tento Shakespearův text považuje za jeden z nejnesnadnějších. "Jako byste chtěli vytesat sochu do řeky," přirovnává režisér.
Návrat Bořivoje Navrátila
Do titulní role obsadil i někdejšího člena Národního divadla Bořivoje Navrátila. Už tři roky tvrdošíjně odmítá jakoukoli divadelní nabídku, ale Titus jej zlákal.
"Jsem přesvědčený, že herec má odejít, když je ještě při síle. Ale když mi Ivan strčil hru pod nos, okamžitě jsem kývl," líčí čtyřiasedmdesátiletý herec.
Navíc je přesvědčen, že Rajmontovo vidění Tita Andronika je šťastné. "Ta hra má tendence protékat mezi prsty, ale myslím, že Ivan jí chytil velmi šikovně za pačesy," míní.
Premiéra, v letošní sezoně na prknech Divadla v Dlouhé poslední, je naplánována na tuto sobotu. Po Navrátilově boku se v ní představí Helena Dvořáková, Miloslav König, Jan Vondráček či Magdalena Zimová.
Dvacet šest mrtvol
Titus Andronicus je jednou z raných Shakespearových her. Slavný alžbětinský autor ji napsal v roce 1594 a jde o jeho vůbec první tragédii.
Text je krvavý - Shakespeare nešetří mrtvolami a dojde i na kanibalskou hostinu. "Je tam asi dvacet šest mrtvol, nikdy jsem to přesně nespočítal," podotýká Rajmont.
V novodobé divadelní historii se Titus na jeviště dostal před padesáti lety díky slavnému Peteru Brookovi. Německou verzi inscenace v úpravě Botho Strausse pak mohli zhlédnout na podzim diváci festivalu německého divadla.
Do širšího podvědomí text dostalo až filmové zpracování výtvarnice Julie Taymorové z roku 1999. Debutující režisérce se navíc do hlavní role výtvarně i režijně mimořádného snímku podařilo získat Anthonyho Hopkinse.
Do češtiny text poprvé přeložil v roce 1870 Jan Josef Čejka, v roce 1915 vyšel překlad Antonína Klášterského. Na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století kus ještě přeložil František Nevrla - jeho verze ale nebyla vydána.
