Jiří Hána se v titulní postavě Karla Čapka setkává v cele se spisovatelem s nápadnou dikcí. Koho Viktor Dvořák znázorňuje, je tak divákovi jasné dřív, než se oba shodnou, že píšou dopisy své Olze. Imaginární setkání Čapka s Havlem rámuje červnovou novinku Divadla Rokoko asi až zbytečně okatě, na druhou stranu však tvůrci určitou apelativnost kusu od začátku nezastírají.
Za autorským počinem dramaturgyně Městských divadel pražských Věry Maškové a režiséra Pavla Kheka se totiž skrývá víc než jen poctivé rešerše pro popis posledních let života našeho literárního velikána a jeho nejbližších.
Tvůrci se totiž v pozadí Čapkovy tragédie rozhodli divákům naservírovat konec první republiky. A šli na to doslova didakticky - jak podle učebnice dějepisu rok po roku sledujeme blížící se nacistickou hrozbu, mnichovskou zradu, smrt TGM i Čapkův konec. Čím víc se blížíme začátku války, tím víc události nabírají na obrátkách. Děj navíc doprovází projekce i filmové záběry. Pro člověka zběžně obeznámeného s problematikou 30. let ve střední Evropě může doslovnost inscenace působit úsměvně, avšak vzhledem k tomu, na jak veliký okruh diváků současná Městská divadla cílí, zní to jako logický a chvályhodný záměr. Khekovi se totiž podařilo všechna data a zásadní dějinné zvraty, jakož i dobovou atmosféru, zasadit do děje dostatečně svižně. Vynikne třeba Čapkův střet se studenty na Švehlově koleji v době insigniády či příjemně divadelní vsuvky z redakce nejmenovaných novin.
Tam, kde se začne příliš šustit papírem (“Já je viděl, ty vaše mloky!”), se hra naštěstí může opřít o nějaký doslovný úryvek z Čapkovy názorové tvorby. Vybroušenost jeho slov i myšlenek totiž dokáže udeřit i po osmdesáti letech, což je pro divadelního Čapka velkou výhodou. Tou další je pak vyčerpávající výkon Jiřího Hány, povedená scéna a promyšlená choreografie ostatních herců míhajících se po jevišti převážně v dvojrolích.
ČapekDivadlo Rokoko premiéra 3. června 2017 režie: Pavel Khek hrají: Jiří Hána, Máša Málková, Milan Kačmarčík, Viktor Dvořák, Petra Tenorová, Aleš Bílík, Michael Vykus, Petr Klimeš, Jan Řezníček, Jitka Smutná, Stanislava Jachnická, Hana Doulová, Jan Vlasák |
Jak bylo zmíněno v úvodu, tvůrci chtěli vedle samotného Čapka zpodobnit i jisté paralely 30. let s dnešní dobou. Pomáhá tomu polopatě podaná linka mileneckého trojúhelníku. I zde z díla čouhá silná doslovnost, ovšem přejí-li si tvůrci, aby jejich Čapek skutečně zapůsobil zeširoka, není asi důvod vkládat náročné jinotaje. Teď už jen zajistit, aby si do divadla našli cestu ti, kterým je třeba Čapkovy myšlenky a hrůzu doby předžvýkat. Vyšší stupně základních škol by v rámci hodin češtiny či dějepisu váhat rozhodně neměly.
