RECENZE: S Bouří se na Pražský hrad přihnala magie i dráždivá nejistota

Kouzla a obrazivost režisérského dua naráží na limity venkovního hraní. Ale i tak odchází divák z premiéry Letních shakespearovských slavností povznesen a očarován.

Že jsou ti praví, kdo by jednou měli inscenovat Shakespearovu Bouři, tvrdil profesor Martin Hilský už dávno. A nyní se tak, s ročním odkladem způsobeným covidem, skutečně stalo.

Režijní duo SKUTR, tedy Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka, uvedli na Pražském hradě svoji Bouři jako zahajovací premiéru letošních Letních shakespearovských slavností.

Bouře zaujímá v Shakespearově tvorbě zvláštní místo. Autor svou poslední hru protkal množstvím narážek, svým způsobem zřejmě bilancoval. A režiséři takový výklad přijali.

Ústřední roli Prospera tak David Prachař pojal jako průvodce tajuplným ostrovem, vlastním osudem a třeba i celým Shakespearovým světem. Jako jediný totiž Prachař během hraní zcizuje, vystupuje z role a zůstává nad příběhem. „To byl blankvers. – Kdo? – To je jedno...“ zazní. Ne náhodou mu do měsíčního sídla autor scény Jakub Kopecký umístil obří dalekohled.

Důvod, proč se SKUTR zdají být ideálními inscenátory Bouře, tkví v jejich přirozené obrazivosti a dechberoucím eklekticismu. Ostatně diváky vtáhnou hned úvodní bouřlivou scénou: duch Ariel ve vynikajícím podání Csongora Kassaie postupně rozkývá hvězdné lampy, aby za hřmění zahájil rej duchů. Úžasné kostýmy Simony Rybákové i jemná hudba Petra Kalába dělají své. Magické momenty podtrhuje choreografie Jana Kodeta. 

Čirá a křehká nádhera je poznávací značkou dua, ovšem je třeba dodat, že novinka takových dokonalých momentů nabízí jen několik. Kdo viděl Kytici v Národním nebo Racka v Dlouhé, ví, že vydařená souhra všech divadelních složek může trvat i déle. Režijní styl zavedeného tandemu zde totiž jednoduše naráží na technické limity venkovní scény a příliš světla.

Bouře

70 %

Letní shakespearovské slavnosti

premiéra 28. června 2021

režie: SKUTR

hrají: David Prachař, Eliška Křenková / Hana Vagnerová, Csongor Kassai, Radúz Mácha, Zdeněk Piškula / Vojtěch Vondráček, Petr Jeništa, Ondřej Malý, Jan Bidlas, Jiří Zapletal, Marek Daniel, Josef Polášek, Adéla Abdul Khaleg / Leona Hančíková / Jaroslava Janečková / Zuzana Kábrtová-Havrlantová, Patrik Čermák / Michal Heriban / Lukáš Homola / Michal Toman.

Divák se tak musí více soustředit na dráždivou nejednoznačnost předlohy a výkony herců.

Eliška Křenková podává Mirandu jako moderní děvče vzpínající se otcovu zestárlému ochranitelství. Radúz Mácha maluje divocha Kalibana jako ubohého domorodce přihlížejícího porobení domoviny. „Ostrov je plný melodických zvuků. Potěší sluch, ale neublíží,“ zdůrazňuje. 

Zaujme, že i v malých rolích Alonsa, Sebastiana a Antonia se objevují velcí herci Ondřej Malý, Jan Bidlas či Petr Jeništa. Naopak příliš zemité komediální vsuvky Marka Daniela a Josefa Poláška celkovou magii narušují.

Trpišovský s Kukučkou chtěli novinkou navázat na vydařený Sen noci svatojánské. Bouře tolik nepobaví, divák však odchází se zatajeným dechem a v příjemné nejistotě, která k dnešku tak nějak patří.