V patnáct hodin měla Náměšť dost ospalou náladu. Sobotní odpoledne teprve probíralo k životu kemp v podzámčí a na zámku větší rozruch působila trojice psů, která každého kolemjdoucího prolustrovala a symbolicky mu vystavila vstupenku na nadcházející koncert. Krátce před šestnáctou hodinou se zámecká jízdárna začínala zaplňovat a první vystoupení sobotního programu bylo na spadnutí.
Dámský den rozjela pražská kapela nazvaná Ta Jana z Velké Ohrady. Na folkové publikum se spouštěl příval emocionálního šansonu, jak nazvala skupina svůj styl. "Chtěli jsme se vyhnout jakémukoli škatulkování a proto jsme si vytvořili škatulku vlastní," vysvětlila Jana Husáková, respektive Ta Jana. Publikum rozhodně nelpělo na ortodoxním folku a ochotně přistoupilo na experiment, který je ostatně leitmotivem celého letošního ročníku.
|
Přečtěte si |
Během vystoupení Jana dávala průchod svým emocím, které se projevily nejenom zpěvem, ale i neustálým pobíháním po pódiu. "Ani nevím, jestli to klukům z kapely nějak vadí. Nic neříkají, jsou takoví tiší," poznamenala ke svému projevu Ta Jana. A neopomenula připomenout inspiraci svojí muziky. "Objevuje se to někde uvnitř, opravdu je to o emocích." Zpěvačka se netajila ani svým tvůrčím "manuálem". "První myšlenka vzejde ode mne a konečnou úpravu tvoříme dohromady," prozradila. Tím dohromady myslí krom sebe bubeníka Romana Pluhaře, klavíristu Vendelína Tůmu a kontrabasistu Přemysla Vágnera.
Pražská skupina si postupně získala celé hlediště, ve kterém seděla necelá stovka diváků. Poslední skladba dokonce diváky roztleskala a ti si hlučným projevem vyžádali alespoň malý přídavek. "Zdá se mi, že se tento festival vyvíjí, a proto jsem ráda, že jsme tu vystupovali. Navíc se ukázalo, že tu není ortodoxní folkové publikum, pro které jsme jinak přece jenom experimentem," řekla po koncertě zpěvačka.
První hodina programu minula a před diváky se objevila dvojice dívek s kytarami. Sestry Steinovy pokračovaly v nastoupeném trendu a odkláněly se od klasického folku. Svoje texty, které se inspirují opět emocemi a místy i náboženskými motivy, zpívaly střídavě obě dámy. V té chvíli bylo cítit, že diváky si dramaturgický experiment získal. S každou novou skladbou se potlesk zintenzivňoval a volná místa v sále se zaplňovala. Jak Ta Jana, tak sestry Steinovy neopomenuly některé skladby "věnovat" mužům. Ženský element se plně prosadil například v "tiché písni s poněkud brutálním koncem", ve které neodbytní mládenci dostanou za své snažení o dívku zaslouženou odměnu - smrt.
Třetí dámou, která opět nijak nezapadá do představy folkové zpěvačky, je Natálie Velšmídová - cellistka, která si pro inspiraci jezdí snad po celém světě. Vystoupení bylo takovou malou cestou kolem zeměkoule. Romská píseň střídala řeckou nebo třeba srbskou. I tady jako v předešlých případech se zpívalo o lásce, vztazích a emoce nešlo nevnímat. V jednom okamžiku Natálie odlehčila vystoupení své skupiny Natalika, když kytaristovi Ondřeji Smetanovi svěřila houslové sólo a vybídla diváky k podpoře nového houslisty. Ten spustil tyrolskou píseň v hanáckém dialektu a dvakrát se dokonce odhodlal i k nezbytnému jódlování. I Nataliku nepropustilo publikum bez přídavku.
Dámský den měl svůj vrchol ve vystoupení Idy Kelarové a její romské krve. Po pauze opět koncertovala i Katryna Šolcová - Tlustá. "Před šesti týdny jsem porodila holčičku," vysvětlila nevidomá zpěvačka svoji koncertní absenci. Do Náměště přijela ukrajinská rodačka s interpretacemi židovského folklóru. Písně zpívá v jazycích jidiš, ladino a hebrejsky.
Posledními reprezentantkami dámského dne byly potom dvě keltské hudebnice Anne Martin a Ingrid Henderson ze Skotska, které na festivalu vedou i keltskou dílnu věnovanou ostrovu Skye.
 Písně sester Steinových se inspirují emocemi a místy i náboženskými motivy. |
