Když v roce 1970 přijela do františkolázeňského Divadla Boženy Němcové výprava herců Cimrmanova divadla z Prahy, těšili se lázeňští diváci na operetu se zpěvy a kostýmy. Tak to také bylo napsané na plakátech. Hodinový seminář však cimrmanovskému humoru nepřivyklé obecenstvo dokázal totálně rozhodit.
Lidé se začali vrtět a pokřikovat, do přednášek tleskali a nakonec herce z jeviště vypískali. Pro cimrmanologa Miloně Čepelku, představitele ženských rolí, to tenkrát bylo ještě horší. Dva dny před osudným představením se na radnici v Chebu oženil.
Propadáku tak přihlížela velká část jeho nového příbuzenstva. V témže roce vznikla ve Františkových Lázních lidová škola umění. Uplynulo pětačtyřicet let a jméno českého génia Járy Cimrmana si vetkla do názvu. Dávné katastrofální představení tak bylo symbolicky zapomenuto.
„Umělecké školy v okolí nesou jména významných hudebníků, Roberta Schumanna, Jindřicha Jindřicha, Fryderyka Chopina. I my jsme se chtěli honosit nějakým slavným jménem. Nabízel se Beethoven nebo Goethe, který se zde léčil. Ale já jsem chtěla českou osobnost. A pak jednu naši kolegyni napadlo, proč bychom nemohli mít jméno největšího z Čechů, Cimrmana? A bylo rozhodnuto. Od září se tak naše škola oficiálně jmenuje Základní umělecká škola Járy Cimrmana,“ vysvětluje ředitelka školy Miroslava Pešková.
Jak dodává, reakce na změnu názvu jsou mezi veřejností převážně kladné.
Cimrmanova ruka jako důkaz
Návrh prošel hladce i městským zastupitelstvem. Existuje totiž důkaz, že Jára Cimrman ve Františkových Lázních byl.
„V sousedním Chebu mají na pěší zóně zadlážděnou časovou osu. V ní je zápis z roku 1900, že český všeuměl se zde zastavil na pivu ve Špalíčku. A zavítal i do Františkových Lázní. V tamním rybníku Amerika si chtěl vyzkoušet nový plavecký styl. Bohužel, okolím byl nepochopen a někteří lidé se vrhli do vody Cimrmana zachraňovat. V nastalém zmatku se podařilo vyfotografovat jen mistrovu ruku nořící se z vody,“ vysvětluje ředitelka Pešková.
Fotografie inspirovala keramika Jana Branžovského, který mistrovu ruku ztvárnil a posléze vytvořil i jeho tvář v dlaních.
„Obě plastiky umístíme na fasádu školy. Ale protože se má opravovat, rozhodli jsme se, že s tím ještě počkáme,“ ukazuje obě díla Pešková, která je zatím ochraňuje ve své kanceláři. Vše doplní Cimrmanovo motto: Smyčec není bicí nástroj, určený především rodičům a učitelům dětí, které se zde učí hře na hudební nástroje.
„Samozřejmě jsme se museli nejprve optat na souhlas Zdeňka Svěráka. S tím nebyl problém. Naopak, pro naši školu namluvil zdravici, ve které prozradil, že jej nové jméno školy potěšilo. Doslova řekl, že Cimrman si to zaslouží. Vynikal totiž ve všech uměních, která jsou na této škole zastoupena,“ doplňuje Pešková.
Ředitelka upřesňuje, že na františkolázeňské umělecké škole se vzdělává přibližně šest stovek dětí ve čtyřech oborech. Těmi jsou hudební, taneční, výtvarný a literárně dramatický.
