Zvědavé pohledy motorkářů i pěších turistů budí zhruba týden stojící pravá mongolská jurta na Jelení. Postavili ji tam za pomoci přátel Alice Janstová a Anbu Mahesh, kteří už rok vychovávají své dvě dcery v klidu u téměř zaniklé obce Krušných hor.
Přemýšlejí, že by z alternativního příbytku před vlastním domem vytvořili stánek s občerstvením, protože návštěvníci rádi ochutnávají jejich indická jídla.
Jurta je originál z Mongolska
„Jurtu jsme sehnali přímo z Mongolska, a to na internetu. Máme ji od paní, která vyučuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy mongolistiku. Jurty už se vyrábějí i tady v Evropě. Jsou ale dražší, protože se na ně zřejmě používají kvalitnější materiály. My budeme na tu naší kupovat novou plachtu, aby nám déle vydržela,“ popisuje Alice.
V Krušných horách je oproti Mongolsku víc vlhko, takže zatímco ve své domovině by plachta v pohodě přečkala pět let, v Čechách by její životnost byla zhruba dvouletá.
Pokud plány na vznik občerstvení v jurtě nevyjdou, chtějí ji Alice s Anbuem proměnit v místo, kde budou návštěvy odpočívat nebo si přijedou užít různé kurzy - třeba hodiny břišního tance nebo jógu smíchu. Pokud by si chtěl ale někdo vyzkoušet, jak se v takové jurtě spí, klidně může.
„Už to zkusila moje máma s bráchou. My se na to zatím chystáme a počítáme s tím, že se nám to tak do měsíce podaří. V jurtě to krásně voní ovčí vlnou, která slouží jako izolace. Někomu se to sice nemusí líbit, ale nám to prostě voní,“ usmívá se Alice.
Postavit jurtu není nic jednoduchého
Skládací obydlí si českoindický pár pořídil už v zimě a uskladnil ho na půdě. Před dvěma týdny se ale pustili do díla. Nejprve udělali podlahu, pak přišlo na řadu i to ostatní.
„Postavení jurty prý trvá dvě hodiny. My jsme na tom pracovali v šesti lidech deset hodin. Byla u toho i původní majitelka, která ji ovšem vůbec poprvé stavěla bez přítomnosti Mongola,“ vypráví Alice. Tradiční mongolské obydlí zatím nemá kamna, ale česko-indický pár plánuje, že je do šestimetrového příbytku dodá. „Šest metrů je taková běžná velikost. Není ani velká, ani malá,“ říká Anbu.
Česko-indická rodina na Jelení prožila už dvě zimy, které však byly oproti předchozím letům o dost mírnější. Během té letošní vzpomínají na jediný mrazivý týden, kdy jim ručička teploměru ukázala v noci až minus 32,8 stupně Celsia.
Cestu k Alici a Anbuovi už si našla řada lidí, kteří u nich tráví třeba prázdniny nebo dovolenou. Ubytování u nich vyhledávají kvůli zkušenostem i kvůli tomu, aby si vyčistili hlavu.
„Máme tady velké plány. Jsme tu šťastní a chceme pomáhat lidem, kteří mají různé problémy. Mohou si tady odpočinout od stresu a často se stává, že přijedou a rozpovídají se i o problémech, které je trápí v partnerských vztazích,“ vypráví Anbu. Podle Alice dokáže lidem pomáhat už tím, že má na svět jiný - tedy indický pohled.
