„Tohle povolání už dělají jen nadšenci, kteří mají rádi děti a chtějí učit. Ale ty další a další nové povinnosti učitele ubíjejí a přispívají k rychlému vyhoření,“ myslí si například ředitel 3. základní školy Cheb Pavel Černý.
Učitelé se shodují, že v souvislosti se společným vzděláváním – inkluzí, narostly nové povinnosti natolik, že už takřka není v lidských silách je zvládat.
„Ten systém přinesl spoustu zbytečného papírování. Je to až nehorázné, co všechno se nyní na školy nahrnulo. Za těch jedenáct let, co školu vedu, stouplo papírování nejméně třikrát, možná i čtyřikrát,“ odhaduje ředitelka Základní školy Kostelní Cheb Miloslava Hartmannová.
Podle jejích slov je to zčásti i proto, že úředníci vymýšlejí vyhlášky od stolu a mnozí z nich nikdy před třídou nestáli.
„Je to neskutečná administrativní zátěž,“ potvrzuje ředitelka 6. základní školy v Chebu Štěpánka Dostálová. Podle jejích slov musí učitelé v souvislosti s inkluzí každý měsíc vyplňovat speciální výkazy, kontrolní archy, doklady o využívání speciálních pomůcek a mnoho dalšího.
„Sebralo to strašně moc času. Aby to bylo vše vyplněné správně, stráví nad tím učitel spoustu hodin. Vidím kolem sebe, že lidé se snaží, dělají co mohou, ale nemohou se rozkrájet. Učitel se dnes hodně věnuje dětem s poruchami, ale měl by individuálně pracovat i s nadanými dětmi. Jenže kde na to má vzít čas?“ ptá se ředitelka Dostálová.
Lidé skřípou zuby, ale na ministerstvu to neslyší, stěžuje si ředitel
Podobně mluví i Jiřina Červenková, ředitelka Základní školy v ašské Okružní ulici.
„V souvislosti s inkluzí narostla administrativa úplně nepředstavitelně. Jsem přesvědčená, že na ministerstvu není nikdo schopen posoudit, co všechno musíme dělat. Tvrdím, že není v lidských silách to všechno zastat.“
Inkluze podle ní není jen o asistentech, ale dotýká se i jiných podpůrných opatření, například pedagogické intervence, speciální pedagogické péče, nákupu pomůcek a jejich používání a mnoho dalšího.
„To vše se musí pečlivě zaznamenávat, přenášet do výkazů a matrik, organizovat, hlídat, vykazovat,“ vypočítává Červenková, podle které by učitelům v této fázi nejvíce pomohlo, kdyby bylo možné na školách zřídit administrativní místo.
Jenže na to školy nemají peníze. „Jsme rádi, když pokryjeme kantory a družinu. K tomu musíme zaplatit nepedagogické pracovníky, což jsou například uklízečky a kuchařky,“ uvádí ředitel 3. základní školy v Chebu Pavel Černý.
„Stát na nás navalil spoustu nových povinností, zejména ohledně administrativy. Lidem přibývají další a další povinnosti, nová práce a další činnosti. Jenže člověk má své hranice. Nemůže neustále přebírat další kompetence a v pohodě fungovat. Už se to projevuje v tom, že učitelé jsou vyhořelí, ve stresu a pracují pod tlakem. Má to vliv i na učební proces. Kantoři nemají čas na to, aby studovali nové poznatky a zařadili je do výuky. Navíc to dělají prakticky zadarmo. Lidé už skřípou zuby, ale na ministerstvu to neslyší. Jsou od nás strašně daleko,“ stěžuje si Černý.
Ministerstvo školství si prý vysokou administrativní zátěž škol uvědomuje a podniká kroky pro její omezení. Chystá novelu vyhlášky o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, která by měla snížit administrativní zátěž především na straně školy.
„Ministerstvo připravuje novelu školského zákona, která by měla kromě jiného také snížit administrativní zátěž škol, a to zavedením jednotného datového systému a jeho propojením s dosavadní soustavou datových úložišť. V plánu je elektronizace školské správy a řada dalších změn,“ uvedla mluvčí ministerstva Jarmila Balážová.
