„Byl jsem se tam podívat, viděl jsem, jak se z Rozkvětu valí dým,“ vzpomíná Robert Charvát. „Tam jsem si uvědomil, že všichni jsme okolo chodili, ale nikdo jsme si ho nikdy nevyfotili. Těch fotek je jen pár,“ dodal.
A tak se pustil do dokumentování mizející krásy Mariánských Lázní. „Začal jsem si všímat dalších domů, které jsou ve stejném nebo i horším stavu. Zkoumal jsem i interiéry a začal dokumentovat jejich stav. Za pomoci přátel a známých se mi do řady z nich podařilo dostat,“ říká Charvát.
A od dokumentace stavu objektů byl jen krůček k tomu pustit se i do jejich záchrany. Vyřezal například náletové dřeviny z okolí výletní restaurace Nimrod. Ta byla ale před několika dny nakonec zbourána.
V roce 2017 se pustil do odstraňování dřevin, které rostly okolo bývalé zotavovny ROH Donbas. Zelená džungle bránila lidem, aby mohli spatřit kdysi jednu z nejkrásnějších mariánskolázeňských budov.
„Kdo chtěl vidět prales, mohl se sem přijet podívat,“ říká dnes s nadsázkou Robert Charvát.
Domluvil se proto s tehdejším starostou města a pustil se do prořezávání a odstraňování odpadků. „Bylo to takové pololegální, město zajistilo kontejnery a já s matkou celé nádvoří vyčistil. Odvezlo se tehdy deset kontejnerů větví a odpadků,“ shrnuje výsledky svého tehdejšího snažení.
To ještě netušil, jak objektu pomohl. „Doslova do roka a do dne se mi splnil můj sen. Budovy si všimli manželé Kučeraví, koupili ji a pustili se do její záchrany,“ zdůrazňuje Charvát. Vrátili jí i původní název Lesní mlýn.
Jenže dalších, kdysi nádherných domů, které si podle něj zaslouží záchranu, je mnohem víc. Ať už se jedná o Kavkaz, legendární vilu LIL, bývalou zotavovnu ROH Koševoj nebo léčebnu Miramonte.
„Dvě staletí lidé vytvářeli krásné město, za třicet let jsme ho ale dokázali zničit. Mámě teď poslední šanci na záchranu,“ tvrdí Charvát.
