Holger Frenzel byl v roce 1988 v socialistickém Československu pět dnů vězněn a přišel i o svůj zánovní vůz Opel Manta. Důvod? Snažil se svou lásku z NDR propašovat na Západ. Poté, co byl v Česku soudně rehabilitován, požádal o odškodnění a vrácení vozu.
Od ministerstva spravedlnosti dostal 717 korun, což se mu zdálo málo, a žádal proto o zvýšení. Ministerstvo mu vyhovělo. Na konto mu poslalo dalších 12,48 koruny.
„Takže se dá říct, že pokud se někomu zdá 717 korun za pět dnů vězení a zabavený vůz Opel Manta málo, ministerstvo mu přidá 12 korun a 48 haléřů,“ hodnotí s notnou dávkou nadsázky navýšení advokát Lubomír Müller, který se snaží pro Frenzela v Česku vymoci spravedlnost.
Jenže podle Jakuba Severy, ředitele odboru odškodňování, se jedná pouze o úroky z prodlení. Vlastní odškodnění, které se skládá z náhrady ušlého výdělku ve výši 417 korun, 100 korun jsou náklady vazby a 200 korun náklady trestního řízení, navýšit v současné době nelze. Zákon to neumožňuje. Rovněž požadavku na finanční náhradu za zabavený automobil ministerstvo nevyhovělo.
Soudní řízení totiž ještě není u konce. Okresní soud v Chebu sice Holgeru Frenzelovi přiřkl vedle rehabilitace i vůz Opel Manta, který mu před více než třiceti lety československý stát nezákonně zabavil. Proti tomu však podal stížnost státní zástupce. A tak se případ, který se točí kolem tehdy luxusního sportovního vozu v ceně 30 tisíc západoněmeckých marek, dostal na stůl soudu krajskému.
Ten napadené rozhodnutí zrušil a Okresnímu soudu v Chebu vrátil věc k novému projednání.
„Soud sice vyslovil rehabilitaci, ale vlastní osud automobilu vyřešen nebyl. Proto jsme požádali, aby ministerstvo poskytlo za vůz přiměřenou náhradu. Neuspěli jsme. Zatím narážíme na spoustu úskalí, ta cesta je velmi složitá. Stále ji hledáme,“ netají advokát Müller.
Přes hranice s dívkou schovanou za sedačkami
Příběh, v němž sehrála velkou roli láska, se začal psát v říjnu 1988. Tehdy se devatenáctiletý Holger Frenzel ze SRN rozhodl, že své o rok mladší východoněmecké přítelkyni Krystině Hauck pomůže společně se svým kamarádem osmnáctiletým západním Němcem Peterem Härpferem na vysněný Západ. Ve svém stříbrném Opelu Manta pro ni za zadními sedačkami vyrobil úkryt.
Mladí lidé si dali schůzku v Karlových Varech a pak schovali Krystinu v autě. Následně se vydali směrem k československé státní hranici v Pomezí nad Ohří.
Tady se jim však smůla přilepila na paty. Českoslovenští pohraničníci úkryt objevili a trojici zatkli.
Mladí lidé putovali do vězení. Krystina si v něm pobyla týden a pak byla předána východoněmecké STASI. Za to, že se pokusila utéct za hranice, ji doma čekalo 19 měsíců žaláře. Na svobodu se dostala až v den, kdy padla berlínská zeď.
Mladíkům ze západního Německa, kteří čelili obvinění z trestných činů spolupachatelství a pomoci k trestnému činu opuštění republiky, tehdy z vězení pomohla prezidentská amnestie z 27. října 1988. Oba byli po pěti dnech propuštěni z vazby a předáni do SRN. Upravený vůz Opel Manta propadl do vlastnictví československého státu.
Podle posledních informací skončil v autobazaru v Klatovech. Komu a za kolik jej bazar prodal, ani zda vůz ještě vůbec existuje, se však zjistit nepodařilo.
