Jak vysvětlil právní zástupce Lubomír Müller, rehabilitovaný Holger Frenzel může dostat odškodnění 83,33 koruny za každý den nezákonného věznění.
„To je částka, na niž má nárok každý rehabilitovaný. Pokud jde o vrácení majetku, zde je podmínkou české státní občanství. V jistém smyslu to můžeme vyložit tak, že pokud je člověk rehabilitován a je cizincem, tak je někdejší „krádež“ jeho majetku legalizována,“ uvedl advokát Müller a dodal, že v současné době nevidí cestu, jak by se Frenzel svého majetku domohl.
„To není možné,“ kroutil na chodbě chebského soudu nevěřícně hlavou Holger Frenzel, který se soudního jednání osobně zúčastnil. „To auto mělo v té době cenu 30 tisíc západoněmeckých marek,“ řekl s tím, že pro něj jako devatenáctiletého muže to byla velká částka. „Bylo prakticky nové, mělo rok a jeden měsíc. Navíc jsem auto potřeboval na cesty do práce, musel jsem si pak koupit nové,“ vysvětloval.
Úkryt pro přítelkyni vyrobil za zadními sedačkami
Příběh, v němž sehrála velkou roli láska, se začal psát v říjnu 1988. Tehdy se devatenáctiletý Holger Frenzel, který žil v kapitalistické Německé spolkové republice, rozhodl, že o rok mladší východoněmecké přítelkyni Krystině Hauck pomůže na vysněný Západ. Ve svém stříbrném Opelu Manta pro ni za zadními sedačkami vyrobil úkryt.
Mladí lidé si dali schůzku v Karlových Varech, kde Krystinu za pomoci svého kamaráda, osmnáctiletého západního Němce Petera Härpfera, schoval v autě. Následně se všichni tři vydali směrem k československé státní hranici u Pomezí nad Ohří.
Tady se jim však smůla přilepila na paty. Tehdejší pohraničník František Engelmaier 24. října ve 4 hodiny ráno úkryt objevil a spolu s vrchním celním kontrolorem Jiřím Doubkem trojici zatkli.
Mladí lidé putovali do vězení. Krystina si pobyla nejprve několik dnů v českých věznicích. Pak ji Češi předali východoněmecké STASI. Za to, že se pokusila utéct na svobodu, ji doma čekalo 19 měsíců žaláře.
Mladíkům pomohla amnestie
Mladíkům ze západního Německa, kteří čelili obvinění z trestných činů spolupachatelství a pomoci k trestnému činu opuštění republiky, tehdy pomohla prezidentská amnestie. Ta byla vyhlášena 27. října 1988. Oba tak byli po 5 dnech propuštěni z vazby a předáni do NSR.
Jak zmínila soudkyně Věra Mathauserová, bez amnestie by si zřejmě pobyli v českém vězení mnohem déle.
„Do Německa jsem se vrátil tak trochu záhadně. V Plzni ve věznici jsem nastoupil do auta a odvezli mě k hranicím. Ani nevím, kdo byl se mnou v autě, jestli to byli pohraničníci, policisté nebo někdo úplně jiný. Poslední úsek cesty jsme jeli tak nějak tajně lesem až k čáře, kde mě vysadili. Tady si mě také vyzvedla sestra. Dnes se to jeví jako dobrodružství, ale tenkrát mi do smíchu vůbec nebylo,“ zavzpomínal Holger Frenzel.
A jeho vůz? Poslední informací je zápis z jednání Okresního soudu v Chebu. Senát pod vedením soudce Jana Stužky dne 2. února 1989 rozhodl o konfiskaci automobilu, a to kvůli tomu, že v něm Holger chtěl Krystinu „bez povolení československých úřadů převézt z ČSSR do NSR“. Vlastníkem Opelu se tak stal stát.
„To je poslední stopa. Víc informací, třeba co se s vozem stalo, případně kdo s ním jezdil, se mi získat nepodařilo,“ dodal advokát Müller.
