Když se řekne Lego, snad každému hned naskočí obrázek s hromadami kostiček, z nichž se dá postavit téměř cokoli. Barevné plastové kousky s nopky zná snad každé dítě. Staly se legendou i mezi dospělými, kteří si ještě pamatují, jak obtížné bylo za socialismu některou ze sad získat.
Mnozí z nich se k náklonnosti ke stavebnici přiznávají i nyní. Řada z nich dokonce z kostiček stále tvoří zajímavé modely. Tomáš s Ondřejem to dotáhli s kostičkami opravdu daleko.
Kolik vlastně máte stavebnic Lego?
Tomáš: Opravdu hodně. Syn Ondřej je se svou sbírkou Star Wars dokonce zapsaný v České knize rekordů. Těch modelů, které se týkají přímo Star Wars, máme v současné době 614. A každý set je jiný. Z té série je přitom vyrobeno 750 setů, takže nám jich moc nechybí. Bohužel, některé jsou pro nás nedostupné. Nedokážeme je sehnat ani zaplatit. Cena některých se pohybuje kolem půl milionu korun, ale jsou i dražší. Když to přepočítáme na kostičky, tak se pohybujeme v řádech kolem dvou milionů kousků.
Jejda! A to ty modely skutečně sestavujete?
Tomáš: Jasně. Já tedy moc ne, to je doména spíš Ondřeje, ale ano. Stavíme z nich originální tovární modely, ale také vytváříme modely podle fantazie. K těm není návod, není to tovární set, a tak je to obtížnější.
Ondřej: Je zajímavé, že pro řadu sběratelů se jedná o investiční záležitost. Lidé často koupí stavebnici, ani ji nerozbalí a dají ji do skříně. Vědí, že její cena časem stoupne. To ale není nic pro mě, přece nebudu koukat na zavřenou krabici. Já z kostiček stavím. Ale konkrétně model vydaný v roce 2007 stál 10 tisíc korun. Dnes stojí 100 až 150 tisíc korun. Legaři tvrdí, že je to lepší než cenné papíry.
Vlastníte úctyhodnou sbírku. Má někdo větší?
Tomáš: Zatím se zdá, že ne. Proto také usilujeme o zápis do Guinnessovy knihy rekordů, ale trochu nám to komplikuje koronavirus. Komunikace vázne, vše je na dlouhé lokte. Soupeříme trochu s jedním Američanem, tedy jen na dálku, přes oceán. Tak uvidíme, zda se zápis podaří.
Ondřej: A kdyby ne, tak budeme druzí. Druzí na světě, to je taky pěkné, ne?
Kdy vznikla ta vaše kostičková vášeň?
Tomáš: Já jsem jako kluk tuhle stavebnici dostal někdy v 70. letech. Rodiče ji koupili v Tuzexu. Dodnes ji mám schovanou. Hrály si s ní i další moje děti, ale Ondru, toho to chytlo nejvíc. První stavebnici mohl dostat tak kolem roku 2008, skutečně se tomu věnuje tak od roku 2010.
Ondřej: Prvotní impuls? To bylo takové to klasické Lego City. Jenže pak jsem viděl film Hvězdné války a začal jsem sbírat všechno ze série Star Wars.
Jak získáváte stavebnice?
Tomáš: Většinou jsou z druhé ruky. O víkendech objíždíme burzy a bleší trhy. Nejvíc v Německu, protože tam byly stavebnice dlouhá desetiletí běžně dostupné. Problém je, že bývají nekompletní. Takže sháníme další, abychom je mohli doplnit. Odhaduji, že tak 80 procent těch našich setů je použitých. Také se stává, že nám nějaké kostičky přinesou lidé, kterým doma zbyly po dětech, dokonce Ondrovi jedna paní přenechala část sbírky. Samozřejmě je třeba držet krok se světem, takže nakupujeme i nové stavebnice.
To je asi nákladné, ne?
Tomáš: To je. Navíc naše sbírka je čistě soukromá, dali jsme ji dohromady bez jakékoli pomoci.
Ondřej: V posledních čtyřech letech se zapojily Ašské služby. Když něco potřebujeme, pomohou.
Teď chystáte v Aši výstavu. Proč právě tady?
Tomáš: Protože jsme z Aše! A protože, i když jsme s modely sjezdili celou republiku, v Aši je zatím nikdo neviděl. A vzhledem k tomu, že Ondra začal studovat stavební průmyslovku, takže na výstavy už není tolik času. Proto máme všechny modely doma. Takže se dá říct, že Ašáci jako jediní uvidí skutečně to nejlepší, co pod rukama Ondry vzniklo.
Ondřej: Akci pořádáme ve spolupráci s KC LaRitma. Našli jsme prázdninový termín, začínáme 21. července a výstava potrvá do 16. srpna. Uvidíme, jak se bude lidem líbit. Kdyby měla ohlas, můžeme tu akci zopakovat. Nebude stejná, modelů máme velké množství, takže i podruhé by rozhodně bylo na co koukat.
Co tedy bude v Aši k vidění?
Tomáš: Výstavu Ašské kostičky pořádáme pro všechny věkové kategorie, pro holky i pro kluky. Chceme, aby byla rozmanitá, nebude tedy jen o jednom druhu Lega. Věříme, že si každý přijde na své.
Ondřej: Nebudou chybět pohyblivé věcičky, modely z oblasti filmu, i ty úplně původní kousky, které Lego vyrobilo jako první hned na počátku výroby. A když bychom se nechtěli motat jen kolem Star Wars, bude tam velké město s kolejištěm a vláčkem a spousta dalšího. Pro děti jsme přichystali soutěž, v níž mohou novou stavebnici Lego získat.
Jak dlouho trvá takovou výstavu připravit?
Ondřej: Modely už máme doma seskládané, jinak bychom to nestihli. Na to, abychom výstavu připravili, obvykle máme týden. To máme čas na to, abychom vybalili modely z fólií, opravili to, co nevydrželo transport, a popřemýšleli, jak modely rozestavíme, kudy ve městě pojede vlak, kde bude stát benzinka. Tady na to budeme mít dva dny. To je šibeniční termín. Na výstavách se ty modely nesestavují. Tvoří se jen menší segmenty. Jinak to nejde. Představte si, že na výstavu chystáme model, který bude mít 8 tisíc kostiček. Pokud bychom jej od základů stavěli, potrvá to nejméně čtyři dny.
Budou k vidění i nějaké perličky?
Tomáš: Zajímavé budou velké modely. Každý váží kolem 12 kilogramů a rozměrově jsou tak metr na metr. Bude tam křižník, dlouhý metr dvacet, postavený z 12 tisíc kostiček. Ten je nový, ještě nikdy na výstavě nebyl. Budou tam velké pohyblivé stroje, ovládané bezdrátově prostřednictvím mobilního telefonu. To, myslím, bude hodně zajímavé. Pomůže nám i další sběratel, který pro výstavu zapůjčí sadu velkých plachetnic. Nebude mezi nimi chybět ani ikonická Černá perla z filmu Piráti z Karibiku. Zajímavý bude jistě i znak města, který jsme sestavili z kostiček.
Nějaké regionální stavby zde nebudou?
Tomáš: Nevím, zda to stihneme, ale přemýšlíme, že bychom sestavili kostel sv. Mikuláše a bývalý evangelický kostel. Zkusíme také radnici. Ale to je zatím ve fázi příprav. Pokud to stihneme, vystavíme zmenšené modely těchto staveb také.
Ondřej: Hodně jsme se už dříve potýkali s rozhlednou na vrchu Háj. Nejhorší je ta kopule nahoře, zahnuté kostky se nevyrábějí. Zjistili jsme, že ideální je udělat takovou věc jako mozaiku. Podobně, jako je ašský znak nebo obrázek Einsteina.
Dostanou návštěvníci možnost si z kostiček něco vytvořit?
Tomáš: Tuhle oblíbenou aktivitu jsme kvůli koronaviru museli zrušit. V minulosti jsme umožňovali, aby si lidé mohli stavět nebo vyzkoušet práci s pohyblivými modely. Jenže to je dnes nemyslitelné, protože bychom nestíhali dezinfikovat. A u ovladačů to dost dobře ani nejde.
Koho by mohla výstava přilákat?
Tomáš: Myslím, že kromě Ašských a Chebských, kde taková výstava také ještě nebyla, možná i lidi z Německa. Pro ně by to mohl být tahák a možná i důvod, proč navštívit město Aš.
Jakou očekáváte návštěvnost?
Tomáš: Když jsme dělali ve spolupráci s dalšími staviteli výstavy po celé republice, tak se návštěvnost pohybovala kolem 15 tisíc lidí.
Ondřej: To samozřejmě v Aši neočekáváme. Tehdy to byly výstavy na tři měsíce, tato potrvá tři týdny. Buďme realisté. Pro nás je důležité je, aby naše modely lidé z regionu viděli.
