Propagátoři znovuoživení regionálního kroje však doufají, že osloví i obyčejné lidi, kteří by nošením kroje vyjadřovali, že do Aše patří.
„Město má spoustu partnerů, se kterými spolupracuje. Například německá města v okolí, jako je třeba Bad Elstesr, Selb, Hof, Rehau nás zvou na nejrůznější akce. Konají se tu často průvody a v nich se to hemží kroji. Jenže my v historických oděvech nejdeme, protože je prostě nemáme. A to je, myslím, škoda,“ posteskl si ředitel ašského kulturního centra LaRitma Robert Vyskočil.
Podotýká, že kroj představuje obohacení jakékoli akce, a navíc, když v něm lidé přijdou, vyjádří tak sounáležitost s regionem.
„Podívejte se na Moravu, kde se kroj bere velmi vážně. Když jsme tam jednou jeli, schválně jsme si s sebou vzali kroj bavorský. A zeptali jsme se, zda si ho můžeme obléknout. Námitky nebyly. Naopak, když jsem si ho loni nevzal, hned se lidé ptali, proč nemám kroj, a posílali mne převléknout. Ale pozor, bavorský kroj není ašský,“ vysvětluje ředitel Vyskočil.
Podle jeho slov má ve svých sbírkách historický ašský kroj muzeum v Aši i v Rehau.
„My tedy víme, jak vypadal. Navíc zde v Aši máme odbornici na historický textil. Tak jsme si řekli, že by bylo hezké kroj obnovit. Jenže on ten ašský historický kroj je poměrně strohý a my nechceme jít cestou striktních tradic. Není možné, aby oděv byl archaický. Plánujeme, že jej poněkud upravíme, zmodernizujeme, aby se současným obyvatelům města líbil. Jde jen o to, aby jeho nový vzhled navazoval na to, jak v minulosti vypadal,“ rozvinul plány ředitel Vyskočil.
Nezastírá, že pak přijde další úkol, a to najít zájemce, kteří budou natolik hrdí na region, aby se do kroje oblékali.
„A také musíme vybrat akce, při kterých bude vhodné oděv představit veřejnosti a propagovat jej. Bez toho to nemá cenu,“ konstatoval Vyskočil s tím, že začít je možné hned.
Chybí historické tradice jako ve vnitrozemí
Jen je třeba s odborníky probrat moderní podobu kroje a pak získat někoho, kdo oděv ušije.
„V Aši máme známý dudácký soubor Schumak, který se jmenuje podle naší umělecké školy. Ta nese jméno Roberta Schumanna. Jenže dudáci vystupují v domažlických krojích. Třeba v tomto případě by se ašský kroj mohl uplatnit velmi dobře. Navíc si myslím, že ušít by jej mohly zdejší šikovné švadleny a krejčové,“ naznačil Vyskočil, který věří, že nošení kroje se postupně ujme i mezi veřejností. Plánuje, že by lidé, kteří kamkoli přijdou v kroji, mohli získat různé benefity.
Podle ašského starosty Dalibora Blažka je potíž v tom, že v Německu nebo na Moravě, kde se tradice krojů až do dnešních dnů udržely, mají rodiny a celé rody hluboké historické kořeny.
„To je to, co tady v příhraničí, kde se obyvatelstvo po válce vyměnilo, chybí. My s tím dodnes bojujeme. Ale je pravda, že už tu žijí rodilí Ašáci a my chceme, aby se sem vraceli, aby náš kraj vzali za svůj domov. K tomu by mohl dopomoci i kroj. Samozřejmě, že lidé nejprve musejí ten oděv přijmout, identifikovat se s ním. A to bude určitě nějakou dobu trvat,“ dodal starosta.
