Bratři Jaromír a Zdeněk Křepelové z Prahy měli pádný důvod, aby se o víkendu vypravili na Sokolovsko. Jejich strýc Antonín Křepela totiž sloužil v roce 1938 na habartovské četnické stanici, která byla 13. září přepadena sudetskými Němci. Ti tehdy v okruhu stanice tvořili 90 procent obyvatel a večer před útokem vyslechli štvavý Hitlerův projev, který vyzýval k nepokojům. Křepelu při bitvě o Habartov jako sedmadvacetiletého umlátili u nedalekého dolu krumpáčem.
"Jsem velice rád, že existují lidé, kteří historické události umějí popsat a zanechávají je pro další generace," řekl Zdeněk Křepela.
Většina obětí je z nynějšího Středočeského kraje. V místech jejich rodišť se uskutečnila jediná vzpomínka v roce 1985.
"Bylo to v Králově Dvoře. V okolí, kde se boje odehrály, ale naštěstí existují fandové," řekli bratři na adresu občanského sdružení Česká společnost přátel vojenské historie a Klubu 1938 - Četnická stanice Habersbirk a dalších pořadatelů víkendové akce. Křepelovi jim vděčí za to, že členové sdružení navštěvují hrob jejich strýce.
"Říká se, že strážmistra Křepelu umlátili krumpáčem. Podle výsledků vyšetřování měl ale na sobě i střelná a bodná zranění," uvedl regionální historik a učitel sokolovského gymnázia Vladimír Bružeňák, který je členem občanského sdružení Klub 1938 - Četnická stanice Habersbirk.
Na vernisáži výstavy věnované 75. výročí Mnichovské dohody mimo jiné v habartovském muzeu přivítal celkem šest příbuzných padlých obětí. Šlo o tři četníky z Habartova, jednoho četníka a vojáka z Krajkové a jednoho četníka z Bublavy.
Policista, kurátor Muzea bezpečnostních sborů Habartov, fotograf a regionální historik Jiří Převrátil odhadl počet diváků v habartovském přírodním areálu na dva a půl až tři tisíce lidí.
"Povedlo se. Vždy je krásné slyšet, jak spokojení lidé zatleskají. Jsem rád, že se to líbí," komentoval práci svých kolegů při právě skončené ukázce imaginárního boje mezi německou armádou a československou brannou mocí. Jak dodal, všichni by si rádi vojenskou historickou podívanou ve velkém zopakovali za pět let při 80. výročí události. "Je to ale otázka udržení organizačního týmu a hlavně peněz," povzdychl si Jiří Převrátil.
Příbuzné obětí hledal historik na hřbitovech
První příbuzné padlých četníků - rodinu Roubalovu a Křepelovu, pozval Vladimír Bružeňák na otevření Muzea bezpečnostních sborů v Habartově v roce 2008. Následně se pustil do pátrání po dalších příbuzných.
Události z roku 1938Na stránkách Klubu 1938 - Četnické stanice Habersbirk je přepadení stanice z 13. září 1938 popsáno takto: Jako první vychází zranění a otřesení strážmistři Matěj Příbek a Antonín Křepela, který se vzápětí pokouší o útěk. Horda zfanatizovaných nacistů jej však za obcí dožene. Později je strážmistr Křepela nalezen s mnohačetnými poraněními, včetně proražení lebky a střelnou ranou, mrtvý. Jako poslední vychází strážmistr Pardus. Je po něm vystřeleno a on padá k zemi. Ihned se na něj vrhne dav, který ho začal brutálně lynčovat. Strážmistr Pardus upadá do bezvědomí a již neví, že přichází pomoc. Do města přijíždí posila z četnického pohotovostního oddílu ve Falknově (dnešní Sokolov). Ihned je uvítá palba ze zálohy a v autokaru umírají četníci a délesloužící četař Vladimír Černý a desátník Stanislav Roubal. |
"Celé loňské prázdniny jsem s přítelkyní Janou objížděl Českou republiku a na vesnických hřbitovech jsem se ptal, komu patří hrob s jménem, po kterém pátrám. Podařilo se mně tak například najít příbuzné vojáka Václava Čmoudely, který padl v Krajkové. Příbuzní bydlí v Bílině. Uspěl jsem i v případě četníka Václava Ráže. V terénu mi pomohly i údaje z pražského archivu," vzpomínal Vladimír Bružeňák na svoje loňské putování po českých městečkách a vesnicích.
Odhaduje, že při cestách do Starého a Nového Bydžova, Litoměřic Plzně, Tmáně a další míst na západě, východě, severu a středu Čech najel stovky kilometrů.
Na hřbitovech si pokaždé takzvaně odchytil lidi v pokročilejším věku, případně se začal vyptávat na hřbitovní správě. Ne vždy byl úspěšný. Osobně poznal Marii Kadlecovou, neteř padlého vojáka z Krajkové Václava Čmedly. Několikrát navštívil synovce i neteře Vladimíra Černého.
"Přítelkyně měla na hledání talent. Když jsme přijeli někam do vesnice, tak jsem nemohl místo posledního odpočinku lidí najít. Jana mně je ale vždy ukázala," usmíval se při vzpomínkách Bružeňák.
Příbuzných obětí přijelo hodně
Na víkendovou akci Pohraničí 1938/2013 přijel i pan Josef Černý, synovec tehdejšího četaře Vladimíra Černého. Poprvé přijel do Habartova v roce 1979 a náhodou zde objevil malý pomníček. A teď si může v habartovském muzeu prohlédnout vojenský kufřík svého strýce a další památeční předměty.
Strážmistra Václava Ráže zastřelili ordneři 13. září 1938 večer ze zálohy jako řidiče četnického autobusu poblíž obce Krajková na Sokolovsku. Ani jeho synovec Josef Ráž o víkendu v Habartově nechyběl.
"Řídil autobus s četnickými posilami a zastřelili ho jako prvního. Stačil ujet ještě sto metrů a autobus zabrzdil. Když umřel, nechali jej vyfotit. Fotografie i obraz jsou nyní v muzeu. Na půdě jsme našli i smuteční stuhy ze státního pohřbu v roce 1938," vysvětlila manželka Josefa Ráže Eva. V muzeu můžou zájemci vidět také ofotografované dopisy, které strážmistr Ráž psal ze služby rodičům.
Do bojů se zapojil i československý tank Lt38
Zatímco v habartovském muzeu bylo při páteční vernisáži ticho, ve dva kilometry vzdáleném areálu mezi sebou bojovali Němci a Češi. Historickou fikci komentoval pro diváky na pláni Tomáš Novák z Klubu vojenské historie v Chomutově.
"Nejtěžší je podobné akce sladit termínově. V Habartově se povedla nemilá věc. Ve chvíli, kdy začala ukázka bojů z roku 1938, podobná se uskutečnila v 90 kilometrů vzdáleném Chomutově," podotkl komentátor. A svěřil se i s dalším problémem.
Do víkendových bojů se sice zapojil legendární československý tank Lt38 a lehký kulometný tančík vzor 33, ale obecně mají kluby vojenské historie s obstaráváním historické techniky potíže.
"V technice na rozdíl od Polska dost zaostáváme. Půjčit si z něco ze státního muzea znamená šílenou neochotu, byrokracii a papírování. V Polsku je rekonstrukce techniky celonárodní záležitostí. Teď tam kupovali z Norska nějaké tanky a do dvou týdnů na ně lidé z celé země dovezli náhradní díly," upozornil Tomáš Novák.
Přesto poukazuje na jednu změnu k lepšímu. Ještě před dvaceti lety se při ukázkách bojů nadšenci váleli v bahně třeba v originálních nacistických uniformách. Teď si na internetu mohou objednat jakékoli kopie.
