Je noc na 30. března 1939. V Kirchnerově hostinci, jenž stál několik desítek metrů od jihlavské synagogy, sedí šestice mužů. Podle pátrání jihlavského badatele Jiřího Vybíhala šlo o Rudolfa Krautschneidera, Jana Mopilse, Jana Mattla, Rudolfa Küsseho, Friedricha Habermanna a Wilhelma Roztomileho.
V hostinci setrvají zhruba do půlnoci. Pak se vydají za hlavním úkolem této noci.
Setmělým městem kráčejí k židovské modlitebně. Ta stojí v místech, kde slouží dnešním Jihlavanům park Gustava Mahlera. V okolí synagogy má šestice přichystáno několik kanystrů s benzinem a petrolejem. Postupně je nanosí dovnitř a jejich obsah rozlije.
Pak už stačí málo. Několikrát škrtnout a ohnivé dílo zkázy může začít. Plameny postupně polykají vnitřní vybavení. Po nějaké době je i z ulice poznat, že se v synagoze něco děje.
Požáru už o den dřív předcházelo rabování židovských obchodů
„Plameny šlehaly vysoko nad ulici. Byl tam obrovský zmatek, nikdo v první chvíli nevěděl, co se vlastně děje,“ líčil před časem ohnivé představení Zdeněk Vyhlídal, jeden z pamětníků.
První, kdo však zaznamenal, že se v synagoze děje něco nepatřičného, byl český lékař Alois Fürst, který bydlel v těsném sousedství.
Jak píše Vybíhal ve své knize, dění kolem modlitebny bedlivě pozoroval. Už noc předtím totiž došlo v ulicích města k nepokojům, při nichž se rabovaly židovské obchody.
Jakmile Fürst zpozoroval plameny, přivolal na místo hasiče. V ulici se začali scházet i první zvědavci. „Hasiči se k požáru sjeli z obou stran, proudy vody ale spíš ochraňovaly okolí požáru, aby se plameny nerozšířily. Synagoga v tom okamžiku byla odepsaná. Myslím, že hasiči rezignovali a nechali budovu shořet,“ popsal boj s ohněm Vyhlídal.
Ze svatostánku zbylo jen ohořelé zdivo, které musela židovská obec do jednoho měsíce nechat strhnout. Dalších 60 dní dostala na to, aby celý pozemek zarovnala. Židovská obec vyčíslila celkovou škodu způsobenou požárem na více než 261 tisíc korun. A i když měla budovu pojištěnou, vyplacení škodné částky se nikdy nedočkala. Stejně jako potrestání viníků.
Potrestán byl jen jeden z viníku, byl zastřelen bez soudu
Šestice žhářů nebyla nikdy vypátrána a všichni se trestu vyhnuli. Pouze Wilhelm Roztomily byl zastřelen v červnu 1945 v lese u Rančířova, ale bez soudu, šlo pouze o akt „revoluční spravedlnosti“.
Synagoga stála na místě v tehdejší Schillerově ulici od roku 1863, vysvěcená byla 9. září. Před tím se jihlavští židé scházeli v místnosti soukromého domu vedle hotelu Jihlavský dvůr. Prostory však byly určeny jen pro několik věřících.
„Vzhledem k velkému přílivu židů bylo v dalších letech přikročeno k výstavbě nové velkolepé synagogy, a to podle plánů stavitelů Eduarda Rathauského a Alexandera Theuerera,“ píše ve své práci jihlavský archivář Ladislav Vilímek, který se osudy židů na Jihlavsku dlouhodobě zabývá.
Synagoga byla postavená v historizujícím románsko-maurském stylu a stála 48 tisíc zlatých.
Během více než šedesáti let zažila několik oprav a úprav. Například v roce 1896 byla zpevněna konstrukce krovu, rovněž do ní bylo zavedeno plynové osvětlení nebo pořízeny nové varhany. O čtvrt století později pak svítila věřícím elektrická světla.
