Byl u toho, když z 29. na 30. března toho roku zfanatizovaná skupinka jihlavských Němců zapálila synagogu na tehdejší Schillerově třídě. Poslední, která ve městě byla.
Nikdy se ji už nepodařilo obnovit. Na jejím místě se v současnosti nalézá park Gustava Mahlera. Bývalou židovskou modlitebnu zde nyní připomínají pouze její zakonzervované základy a pamětní deska s elementárními údaji – kdy byla synagoga postavena a kdy lehla popelem.
Vytoužený svatostánek
Na svůj svatostánek čekala komunita jihlavských Židů hodně dlouho, více než čtyři a půl století. Předtím, než byla synagoga v Schillerově ulici 9. září 1863 vysvěcena, se scházeli v místnosti soukromého domu vedle hotelu Jihlavský dvůr. Prostory však byly určeny jen pro několik věřících.
„Vzhledem k velkému přílivu Židů do Jihlavy bylo v dalších letech přikročeno k výstavbě nové velkolepé synagogy, a to podle plánů stavitelů Eduarda Rathauského a Alexandera Theuerera. Za pomoci sbírek a velkolepých finančních darů ze všech židovských náboženských obcí celé monarchie byl opatřen nutný kapitál. Věčné světlo při slavnostním svěcení zapálil rabín Unger a slavnostní řeč přednesl vídeňský zástupce Adolf Jellinek,“ píše ve své práci jihlavský archivář Ladislav Vilímek, který se osudy Židů na Jihlavsku dlouhodobě zabývá.
Synagoga byla postavena v historizujícím románsko-maurském stylu a stála 48 tisíc zlatých.
Během více než šedesáti let zažila několik oprav a úprav. Například v roce 1896 byla zpevněna konstrukce krovu, rovněž do ní bylo zavedeno plynové osvětlení nebo pořízeny nové varhany. O čtvrt století později pak svítila věřícím už elektrická světla.
Jihlavská křišťálová noc
Den zkázy přišel patnáct dní po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava. Večer ve středu 29. března se v Kirchnerově hostinci, jenž stál několik desítek metrů od synagogy, schází šestice mužů. Podle průzkumu jihlavského badatele Jiřího Vybíhala šlo o Rudolfa Krautschneidera, Jana Mopilse, Jana Mattla, Rudolfa Küsseho, Friedricha Habermanna a Wilhelma Roztomileho.
Synagoga v Jihlavě
|
„Jednalo se o Němce, řemeslníky či nižší úředníky, kteří byli podle všeho podporováni německými kruhy,“ popisuje Vybíhal ve své publikaci Jihlava pod hákovým křížem. Šestice Němců posedí v hostinci zhruba do půlnoci, pak se zvedne a nocí se vydá k židovské modlitebně. V jejím okolí už má přichystáno několik kanystrů s benzinem a petrolejem. Postupně je nanosí dovnitř a jejich obsah rozlije.
Pak už stačí jen škrtnout a ohnivé dílo zkázy může začít. Plameny postupně polykají vnitřní vybavení.
Po nějaké době je i z ulice poznat, že se v synagoze něco děje. První si toho všímá český lékař Alois Fürst, který bydlí v těsném sousedství.
Dění kolem modlitebny obezřetně pozoroval už dříve. Předchozí noc totiž proběhla městem vlna rabování židovských obchodů. V ulicích se dokonce střílelo. Už v té chvíli šla mezi lidmi šuškanda: „A zítra dojde i na synagogu.“
V okamžiku odepsaná budova
Jakmile Fürst zpozoroval plameny, přivolal na místo hasiče. V ulici se začali scházet i první zvědavci, mezi nimiž byl i v úvodu zmíněný Zdeněk Vyhlídal s rodiči.
„Hasiči se k požáru sjeli z obou stran, proudy vody ale spíš ochraňovaly okolí požáru, aby se plameny nerozšířily. Synagoga v tom okamžiku byla odepsaná. Myslím, že hasiči rezignovali a nechali budovu shořet,“ řekl pamětník.
„I několik dní po požáru na místě hlídkovala policie, v okolních ulicích bylo stále dusno. Lidé okolo jen rychle přecházeli, štiplavý kouř okolí zamořil ještě na několik dní,“ přidal další vzpomínky.
Ze svatostánku zbylo jen ohořelé zdivo. Trosky musela židovská obec do začátku května strhnout a další dva měsíce dostala na to, aby celý pozemek zarovnala. Po synagoze nesměla v protektorátním městě zbýt ani stopa.
„Náklady na likvidaci byly ohodnoceny na 50 tisíc korun, přesně tolik, kolik nabídlo za tento pozemek město,“ píše Vybíhal.
Pojistné nevyplaceno, pachatelé nepotrestáni
Židovská obec vyčíslila celkovou škodu způsobenou požárem na více než 261 tisíc korun. A i když měla budovu pojištěnou, vyplacení škodné částky se nikdy nedočkala. Stejně jako potrestání viníků.
Ustanovená vyšetřovací komise sice vyslechla několik desítek lidí, ale osoby, které byly ze založení požáru podezřelé, byly nakonec po dvou až třech týdnech propuštěny na svobodu.
„Z obavy z dalších nacionalistických výpadů ze strany místních Němců bylo po několika dnech vyšetřování rozhodnuto celou věc odložit,“ píše Vybíhal.
Synagogu se už nikdy v Jihlavě nepodařilo obnovit. Po válce se totiž do města vrátilo jen minimum původních židovských obyvatel, kterým se podařilo přežít hrůzy koncentračních a vyhlazovacích táborů.
