Když poprvé oblékl havířský kostým, bylo jihlavskému Němci Františku Václavu Sládkovi devět let. V průvodu německých chlapců kráčel až do roku 1939.
Do posledních dnů života byly havířské průvody jeho vášní. Zemřel v noci z 9. na 10. července. Necelé tři týdny poté, kdy naposledy navštívil Jihlavu. Do svého rodného města na havířské průvody jezdil se svojí ženou Hertou, rovněž vysídlenou jihlavskou Němkou, každoročně.
Při poslední návštěvě Jihlavy muž narozený v roce 1925 vyprávěl svůj zajímavý životní příběh redaktoru MF DNES. I o svém dětství v Jihlavě.
"Víte, Jihlava už není to, co bývalo za nás. Pro nás je to tu nové. Ale jsme tady přesto stále doma," svěřil se při svém vzpomínání sedmaosmdesátiletý Němec, původem z Jihlavy.
Narodil se do rodiny německého hodináře, maminkou byla Češka, původem z Humpolce.
"Můj otec měl na dolním náměstí na rohu Znojemské ulice hodinářství. Maminka tak nemusela do práce. Starala se o domácnost, když jsem přišel ze školy, byla doma, uvařila oběd. Ten nosila tatínkovi do krámu," vzpomínal v horkém červnovém odpoledni při obědě v jedné z jihlavských restaurací Sládek.
V Německu tradici udržovali i v době, kdy to v Jihlavě nešlo
Rozpovídal se tehdy i o tom, že musel bojovat ve světové válce na straně Hitlera. Raněn byl na východní i západní frontě. "Byl jsem odveden na podzim 1942 a pak zamířil k Hitlerovým jednotkám na Ukrajinu - do vesnice západně od Kyjeva, kde bydleli samí Češi. Tak jsem se mohl s lidmi alespoň česky bavit," vzpomínal Sládek.
Konec války přečkal v lazaretu a poté v americkém zajetí. Sládek zavzpomínal i na následný poválečný odsun z Jihlavy do Německa, kde se poznal se svou ženou, rovněž původem z Jihlavy. S ní loni v říjnu oslavil diamantovou svatbu.
A právě i díky Sládkovi a jeho ženě se po desítkách let podařilo v Jihlavě na již téměř zapomenutou tradici havířských průvodů navázat. "Má na obnovení jihlavského průvodu velikou zásluhu. Díky tomu, že v Německu udržovali tradici v době, kdy to tady nešlo," připomněl pořadatel novodobého havířského průvodu v Jihlavě Milan Kolář. Se Sládkem se znal od začátku devadesátých let.
"Tehdy jsem byl u nich v Německu poprvé na havířském průvodu, o který se se svou ženou starali čtyřicet let. Vybudovali ho tam z ničeho. Vybírali peníze z dobrovolných darů, aby mohli ušít repliky kostýmů," vzpomněl Kolář.
Od té doby se potkávali pravidelně na havířských průvodech v Německu a také v Jihlavě.
Sládek navíc ani po desítkách let nezapomněl svůj rodný jazyk a uchoval si i vřelý vztah k rodišti. "Česky skoro nikdo z vysídlených Jihlaváků už neumí. Nikdy navíc nebyl zatrpklý. Pan Sládek byl skromný a pokorný člověk, se ženou se do Jihlavy vždy vraceli rádi jako domů," dodal Kolář.
Sládek češtinu nezapomněl. Dokonce tlumočil i politikům
"Díky tomu, že uměl stále dobře česky, mohli jsme si spolu i dobře popovídat. Když jsem neměl po ruce tlumočnici, tak mi při návštěvách v Heidenheimu i překládal," řekl náměstek jihlavského primátora Josef Kodet, kterého s jihlavským Němcem pojily užší vztahy. Zúčastnil se i úterního posledního rozloučení se svým přítelem v Německu. "Pan Sládek se naposledy v Jihlavě těšil, že se sem ještě znovu podívá. Už to ale nevyjde," dodal Kodet.
Se Sládkem se při jeho návštěvách v Jihlavě rád potkával i vedoucí odboru školství, kultury a tělovýchovy jihlavského magistrátu Tomáš Koukal. "Možná už tušil, že tady dlouho nebude. Když naposledy se ženou přijeli, první věc, co mi řekl, bylo, že si myslel, že se do Jihlavy už nikdy nepodívá. Tak možná sebral poslední zbytky sil a pak ho to dostihlo v Německu," řekl Koukal.
Přestože František Václav Sládek měl svůj věk, jeho odchod byl překvapením. "Pár týdnů po průvodu mě to zaskočilo, i když mu už bylo téměř devadesát let. Ještě na Havíření byl v pohodě a vše absolvoval. Nenapadlo mě, že se už neuvidíme," dodal Kolář. "Takové to ryzí rozloučení, to jsme bohužel kvůli nabitému programu nestihli," dodal Koukal.
